Odpadky, hřbitovy a tráva

11. května 2015 v 15:30 | Milllhause |  Bulharské dny
Ať to dá dohromady nějaký úřad. Snad na to mají nějaké lidi, ne? Kdo odpovídá za posekání trávy a kdo za sběr odpadků pohozených v parku? Tady v Sofii se na to tu a tam vyptávám, protože tráva plná klíšťat stojí neposečená a odpadky v té trávě pokojně hnijí. Bulhaři sice každý rok vyhlásí jeden den, který nazve Ukliďme Bulharsko, ale tím to končí.

Jednou mi můj strejda, který je stavař, řekl, že když se někdo chtěl před takovými 150ti lety něco dozvědět o nátuře města, stačilo se podívat na některé místa v tom městě. Ono to platí i dnes; člověk hned pozná, na čem je, když stojí před radnicí s opadanou omítkou.
Je to stejné, jako když vejdu do hospody, která vypadá pěkně a nanicovatě, ale záchody nestojí za nic. Když v hospodě smrdí špinavé záchody, tak si tam nedám pivo. Když se majitel není schopný postarat ani o záchod, kdo ví, na co všechno ještě kašle.
Vypovídací hodnotu měla kdysi místa jako Hlavní nádraží, Náměstí, Radnice, nebo Hřbitov. Protože život někdy dává, ale zato vždycky bere, tento měsíc jsem se na jeden hřbitov v Sofii dostal. Leží ve čtvrti Zacharna Fabrika. To je vůbec jedna z nejstarších sofijských čtvrtí; kdysi tady stála velká továrna na cukr a odtud ten název.

Moje česká rodina má útulný hrob na kraji jedné moravské vesnice; tamní hřbitov tak nijak zvlášt velký není. Proto jsem nemohl věřit vlastním očím, když jsme na hřbitov v Sofii vjeli rovnou autem. Mezi hroby jsme projížděli několik minut a dokonce se dvakrát ztratili, než jsme našli správné místo. Hroby jsou zde poskládány v určitých blocích (sekcích), které jsou očíslovány. Má sofijská rodina má hrob v sekci 77, což je tak někde v polovině celého pohřebiště. Tím, že jsme hřbitov téměř celý projeli, jsme ho taky celý viděli. Obrázek to byl stejný, jako kdekoli jinde ve městě; hřbitov vypadá, jako by na něj všichni zapomněli. Přitom za vjezd se vybírají peníze. Nevím, kdo by mohl vědět, kde ty finance končí.
Celý hřbitov je totiž zarostlý trávou a až na pár světlých výjimek vypadá jako staré hřbitovy, kde keře obrostly několik málo pozůstalých náhrobních kamenů. Když jsem okolo Ostravy nebo Brna jezdil na kole, na pár takových zarostlých krchovů jsem narazil. Poslední nebožtík byl na nich pohřben třeba až (nebo už) na konci 19.století.
Na sofijském hřbitově v Zacharne Fabrice dokonce panuje mírná panika, protože kvůli některým nepřizpůsobivým občanům (ano, takoví jsou i tady) mají lidé strach jít na hřbitov sami; hřbitov sousedí s jedním ze sofijských ghett. Peníze, které platím za vjezd, tedy nejdou na zahradníka, ani na ochranku.

Tak je to tady skoro se vším. Necháme to zarůst, místo abychom vyhlásili den Ukliďme si hřbitovy, kdy bychom popadli srpy a posekali trávu ve své sekci. Zároveň den Ukliďme Bulharsko vyhlásíme každou první sobotu v měsíci. To Vás naučí.
Jediné, čím jsme tady předběhli dobu, je způsob třídění odpadků. Všechno se totiž až na světlé výjimky háže na jednu hromadu. Ale! Potom přijdou na řadu třídiči. Třeba i desetkrát denně totiž kontejner někdo prolustruje, a může to být cikán na kole, povoz s koněm, nebo babička s vozíkem. Jeden sbírá papír, druhý výhradně plasty, další nerozbité flašky skla. Nejen, že si každý vydělá pár leva na chleba a flašku, ale i odpad tak máme nakonec protříděný jako málokde. Stačí, aby se ho lidi naučili házet do popelnic; ne před ně.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama