Turečtí muži ve městě

26. května 2015 v 21:33 | Milllhause |  Bulharské dny
Malá Magi půjde v září do školy. Školní rok tady začíná až v půlce září a končí už v půlce června. Děti tak mají o měsíc delší prázdniny, než v České republice. To byl ten důvod, proč jsem se rozhodl své děti vychovat na Balkáně.
Všechno je tady ve školství jinak. Do školy se chodí jako do továrny na směny; ranní a odpolední. Takže od třetí třídy má dítě půl roku ranní, a potom půl roku odpolední, která může končit až někdy kolem sedmé večer. Jako by s tím směnným provozem chtěli děti připravit na stereotypní realitu života. Pomalu jim to do těch hlav vecpat. Nám na střední jedna učitelka opakovala: "Budete jen číslovka, nemyslete si."

Třídy se počítají od první do dvanácté - u přechodu na střední se číslo třídy neresetuje jako u nás. Školu učeň mění po sedmé třídě. Děti jsou známkované čísly od 1 do 6. Šestka je nejlepší, dvojka nejhorší. Jedničku dítě dostane jen velice zřídka, to už musí jíž opravdu o arogantní nepochopení látky. Třeba v Rumunsku mají škálu od 1 do 10; deset je nejlepší. "Budete bodováni od jedničky do desítky. Jednička je nejvyšší."
"Ne, desítka je nejvyšší."
"Proč?"
"Protože je nejvyšší."
Pamatuju, že jsme na střední v Ostravě měli jednoho učitele, u kterého měli někteří jedinci průměr třeba 7,5. Ale to je jen tak pro zasmání.
V takovém Švédsku kdysi, tedy v devadesátých letech, vůbec známkování neprobíhalo. Kolega z Malmö říká: "Známky jsme dostávali až od osmé třídy. Do té doby je to jen takové konstatování Jo umí, pustíme ho dál, a tak. Jenže od té doby už to asi čtyřikrát změnili." Před všemi proměnami měli pět stupňů pro ocenění - Vedl si výtečně, Vedl si dobře, Prošel, Neprošel a Nezúčastnil se. Všude je to jinak. V Americe mají písmena, v Rusku čísla, ale naopak (mami, dostal jsem pětku. Ruskou!), takže čert aby se v tom zorientoval.

Když bulhaři zdárně doputují k ukončení střední školy, pořádají bankety. Jako asi všude na světě se opijí se spolužáky a vybranými učitely, ale potom pořádají ještě jednu oslavu, která se moc neliší od svatby. Speciálně pro tu příležitost si zejména dívky koupí zbrusu nové šaty a pozvou třeba i šedesát lidí, kteří zaplní hospodu. Napije se rodina, přátelé, známí; v podstatě každý, kdo zná maturantku.
Sám to nechápu. Proč někdo tak zběsile oslavuje něco, co dokázal každý jen se špetkou vůle. Furt se mi vrací hláška z Úžasňákových. "Ani jsi nepřišel na promoci vlastního syna!"
"Nebyla to promoce. Jen přecházel ze třetí třídy do čtvrté. Nedává to smysl! Pořád hledají nové způsoby, jak oslavovat průměrnost!" Nezbývá mi, než další z řady bulharských tradic respektovat a začít na tzv. abiturientskou party šetřit.
Ve Švédsku se po složení zkoušek studenti oblečou do kváder a šatů, jako by šli na bál. Jsou takhle oháknutí už od rána. To se nacpou borůvkama a nalijou vínem. Potom se všichni sejdou, tančí a nasednou na kamion, jako když fotbalisti vyhrají titul a jedou se zdravit s fanoušky. A tam zase pijí a tančí a různě se baví, zatímco kamion křižuje městem.

A co s těmi turky? Turečtí muži ve městě se švédsky řekne Turkmenistán. Přišlo mi to zajímavé.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama