Ema, pišišvor

15. června 2015 v 19:20 | Milllhause |  Bulharské dny
Chyba ve výpočtu. Jedině tak můžu chápat některé útržky ze života batolete. Pamatuju si jeden výstup Wericha s Horníčkem, kde se bavili o tom, jaké byli jejich minulé životy. "Jo, jednou, Jednou! To se mi podařilo pořídit si urozené rodiče. To bylo v Paříži. 24. srpna 1572." - "1572…to jsem byl svišť!" Naše Ema je prý tůze nová a zcela nezkušená v rámci našeho vesmíru. Nejdřív jsem na to skočil, ale přestávám tomu věřit. Myslím, že se přece jen už po téhle planetě potulovala a to jako moucha, nebo malý roztomilý komárek. Takový komár přežije i 40 dnů, pokud mě nechá se vyspat, zato moucha mnohdy ani den (nikdy tak nevidí západ slunce), ale oba mají podivnou zálibu ve světle v mém obýváku. Stejně tak naše Ema.
Že se začala trochu vztekat, víme a mohli jsme to čekat, když je přece jen moje. Když má jednu ze svých ženských nálad (neví co chce, ale nepřestává se rozčilovat do doby, než to dostane) a postupně z pusy vyplivne flašku mlíka, vody a nakonec i dudlíka, a mě tak nezůstane už nic, čím bych ji udělal radost, nasměruju ji k lampě. To je totž ohromně zajímavé zařízení, jsem zjistil. Jaktože někdy svítí, ale někdy zase ne? Jaktože v každém pokoji a bytě vypadá jinak? A jaktože jen tak visí ve vzduchu a nespadne? Jak to, goi?

To by byla docela pěkná tečka za průměrným odstavcem. Jenže my jdeme s Emou dál. Krom toho, že je vzteklá a po jídle vypadá, jakoby nejedla z dětské flašky, ale jakoby přímo sama podojila ústy celou krávu, tak taky nespí jako klasické miminko, ale spíš jako naše fena. Naše fena Arya totiž spí prohnutá v zádech. Hlava jí lícuje se hřbetem. Porád si to neumíte představit?
Tak se podívejte na tohle: 9I. Devítka je hřbet s bříškem. Malé l je temeno hlavy. Až když Arya takhle hlavu zakloní vzad, teprve potom je připravena usnout. Ema to okopírovala a jde tak proti proudu, protože do té doby miminka spávala spíše schoulená v klubíčku.

V rámci pokusů o uspání jsem to na ní už zkoušel přejížděním papírového kapesníku po obličeji, nebo třeba zpěvem, což byl přímo fatální neúspěch; všechny písničky, které si pamatuju, jsou o smrti. Třeba Pes jitrničku sežral, Byl jeden cigánek, nebo má milovaná Život je jen náhoda. V každé to nakonec sklouzne ke psům kopajícím hrob, nebo k basa se zbořila-cigánka zabila, nebo k tomu, že smrt je jako moře.
Abych tak z Emy neudělal neurotika ještě před příchodem do školky, musel jsem se obrátit k jiným technikám. Naštěstí se můžeme pyšnit širokým výběrem lamp; nenechali jsme IKEU pořídit si ty nevýrazné žvásty. Ty by Eminu touhu po rozmanitosti totiž neukojily a já bych se nevyspal.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama