Jezera v okolí Sofie

9. června 2015 v 8:40 | Milllhause |  Bulharské dny
Asi dvacet kilometrů za Sofií je přehrada Pančarevo. Velikostí je srovnatelná s tou Hlučínskou za Ostravou, akorát že na Pančarevu není žádný ostrov, nebo nuda pláž. Pamatuju, že právě na Hlučíně kdysi jedna mini nuda pláž byla. Pamatuju si to, protože mi bylo asi patnáct a takových věcí jsem si hodně všímal. Pláž byla tehdy (k mému štěstí) oddělena jen malým keříkem. Do vísky Pančarevo vede jen jedna cesta, dvouproudovka. Fanoušci bulharských záchodových čtení ví, že v rámci morálky místních řidičů je tak obtížné se během špičky na tohle místo dostat. Stojí to ale za to.
Na Pančarevu je jedna ošklivá betonová zašlá hospoda s docela dobrým točeným a výhledem na jezero a Vitošu. Taky je tam spousta kajakářů a rybářů. Je tam i vodovodní dělo a pláž pro lidi, co si zakoupili barbeque. A v parku za jezerem je menší koráb. Nejdříve jsme mysleli, že ho sem zavedla velká voda, ale nakonec se ukázalo, že jde o atrapu. Přesto to nezainteresovaného člověka zaujme - koráb v parku.

Kousek dál od Pančareva, po projížďce několika kilometry serpentin, je ještě větší jezero Iskar, do kterého se vlévá řeka Iskar a které má tvar veselé velryby (rozuměj jakoby ve skoku). Taky jsou tam pláže, ale zato už písčité a s lehátky. Iskar dokonce má i zátoky a je asi třikrát menší než Balaton, což znamená, že je vlastně pořád dost velký.
Je tak velký, že tam je dokonce několik menších přístavů a bóje, které ohraničují teritoria, ve kterých je ještě bezpečné se pohybovat. Na Iskaru totiž kolují legendy o dvoumetrových sumcích a zmizelých potápěčích.

A potom, až osmdesát kilometrů daleko od Sofie, je hned sedm rilských jezer. Ty leží zhruba ve výšce od dvou do dvou tisíc šesti set metrů nad mořem v pohoří Rila a každé má jedinečný tvar. Bez problému se k nim dostat jde jen v srpnu, protože jinak tam vládne sníh.
Jezera se jmenují Dolní (protože je nejníže), Rybí (je nejmělčí), Trojlístek (nepravidelné tvary), Dvojče (největší, na dvě půlky rozdělené), Ledvina (s nejstrmějšími břehy), Oko a Slza, které je nejvýš, je taky nejhůře dostupné a nabízí nejčistší vodu.
K těmhle jezerům se váže jedna historka, potažmo pověst. Bylo nebylo, ještě před příchodem lidí na svět, žili v rilských horách dva obři, muž a žena. Vytvořili si ohromně krásný domov a milovali se natolik, že jim jejich lásku všichni záviděli. Když se o nich ale dozvěděly zlé síly, začaly jednat a poslaly na jejich dům černá mračna a zemětřesení. Muž se tvrdě bil za svůj příbytek a chránil svou ženu, dům i každé stéblo trávy, či potůček. Nakonec ale padnul v boji a ženu zanechal samotnou. Zlé síly, uspokojené smrtí obra, ženu nechaly napospas. Než ji puklo srdce žalem, donekonečna plakala ležíce na pozůstatcích jejich domu. Dodneška jsou oba ruku v ruce na skále nad jezerem Ledvina namalovaní.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama