Tenkrát v komunistickém Rumunsku

11. července 2015 v 12:23 | Milllhause |  Bulharské dny
To, že pracuji v mezinárodním společenství, má své klady, protože se dozvídám o životě v jiných zemích to, co bych se jinak nedozvěděl. Minule jsme zabrousili na komunistickou nitku. Řekl jsem, že v Česku byl komunismus horší než v Bulharsku, protože Bulhaři měli ovoce a maso a moře a spoustu jiných výdobytků. Řekl jsem, že v Česku se masem uplácelo, a že když jednou Menšík (Kdo? - český herec - aha) přijel do jedné vesnice pobavit lidi historkami z natáčení, v jednu chvíli se všichni zvedli a odešli. Proč? Menšík je ničím neurazil; to bylo první, na co se ptal. Jen prostě přivezli do vesnice melouny.
Taky jsem řekl historky o večírcích, kde mohlo být třeba deset lidí, a jeden řekl protirežimní vtip. S velkou pravděpodobností byl ten někdo další den zatčen, protože si nějaký tajný pustil pusu na špacír. V případě Rumunska viděli toho vtipálka až po revoluci. To se ho pak ptali "Kde jsi byl?" a on jim řekl "V koncentráku".

V českém komunismu se nedaly sehnat třeba vložky a plínky. Taky Rumuni měli s plínkami problém; kolega strávil první dva měsíce života oblečen jako polštář. Navíc neměli teplou vodu. Ta v Rumunsku tekla od šesti do osmi ráno a potom hodinu večer. Hodinu večer taky běžela televize, protože bylo nutné do lidí nacpat trochu té propagandy. Vysoce postavení lidé ve státním aparátu pak dostávali speciální signál, na který mohli občas chytnout i nějaký film. Všichni Rumuni mohli sledovat zápolení sportovců na olympiádách nebo fotbalových mistrovstvích, pokud hrálo Rumunsko. Pokud třeba na Mistrovství světa vypadlo Rumunsko už ve skupině, viděli jen tři zápasy.

Kdo chtěl v Rumunsku auto, čekal v pořadníku třeba i dva tři roky. Řídit potom mohl jen o víkendu a to jen každý sudý nebo lichý víkend; záleželo na čísle auta. Když tedy Rumun nakonec měl auto a padnul na řadu jeho víkend, musel ještě někde natankovat. Pokud měl to štěstí, že našel použitelnou pumpu, mohl si koupit benzín tak v rámci pěti litrů. Až si postupně nasbíral dost paliva, mohl se podivat do Bulharska, Maďarska nebo na Ukrajinu. Na hranicích pak stál alespoň půl dne.

Kolegové vzešlí z demokratických západních zemí při poslechu tohoto vyprávění řekli, že tento systém měl smysl pro rodinné hodnoty; nikomu jinému se nedalo věřit a s rodinou jste museli být každou noc; v Rumunsku totiž platil zákaz vycházení. Šest dní v týdnu mohli být lidé venku maximálně do devíti večer, v pátek do desíti, protože do půl desáté byly otevřené diskotéky. Na těch se lidé opíjeli patoky, protože kvalitní pivo bylo jen v nejfajnovějších hotelech. Probíhaly tak romantické schůzky, kdy mladý pár jel dvě hodiny do města, kde stál třeba hotel Interkontinental, vypili tam pivo nebo dvě, a zase jeli dvě hodiny domů. Kolega říká: "Peněz na takové eskapády bylo dost. Za nic jiného se totiž nedalo utrácet, protože v obchodech jednoduše nic nebylo." Pokud přeci jen načapali Rumuna v noci na ulici, tento šel na noc do vězení.

Taky u jiných komunistických sdružení bylo, stejně jako u nás, velice populární udávání. Třeba náš Petr Šabach po revoluci zjistil, že na něj donášel soused, se kterým léta slavil narozeniny svých dětí. V Maďarsku v porevolučních letech proběhnul skandál s rockovou hvězdou Vikidálem, který během komunismu patřil k lídrům undergroundu. V roce 2004 se ale vyšťouralo, že patřil k nejaktivnějším udavačům a celá jeho kariéra probíhala pod taktovkou státní policie, která mezi muzikanty nasadila vlastní ovci.
To je taktika taky jiné tajné policie, zvané FBI. Je doložený případ, kdy se jeden agent FBI infiltroval do podezřelého uskupení lidí a začal spolu s nimi hlásat nové neotřelé myšlenky. Jenomže ty lidi začal čím dál více překvapovat svým narůstajícím radikalismem, až mu sami začali říkat "Počkej člověče, my ale nechceme Ameriku vyhodit do vzduchu." Nakonec jej nahlásili právě na FBI, kde si ho předvolali a řekli mu "Zbláznil ses? "
V rumunské státní policii Securitate, která byla největší v celém východním bloku, fungovalo až půl milionu informátorů.

Lídr této země, která na mapě vypadá jako malá roztomilá rybka, se jmenoval Ceaușescu a zemřel na Hod Boží ranami ze samopalů držených třemi vojáky, zatímco další stovky se hlásily o možnost se popravy účastnit. Nebyl to vždy ale tolik špatný tyran, tedy do doby, než v roce 71 odletěl na výlet do Číny. A Severní Koree. A do Vietnamu. Všude tam se mu najednou otevřely oči. "Tak lidi opravdu přežijí o jednom chlebu týdně?" ptal se. O rok později pozval do Rumunska Fidela a ten mu to potvrdil. Od té doby to tam šlo pozvolna ke dnu. Příklad je třeba zemědělství, kde pole pořád orali koně a krávy, zatímco v rumunských fabrikách byly vyráběny traktory, které byly prodávány do Číny, a pokud je Čína vracela, byly sešrotovány.
Čtyři dny před Vánoci v roce 89 přednesl řeč lidu, ve které je nabádl k pokoji a říkal jim, že vše bude v pořádku, že je ochrání. Noviny totiž psaly o tom, že je země pod teroristickým útokem a lid tak nemá vycházet z domovů. Národ ale vyšel, a zatímco Ceaușescu přednášel, začali na něj někteří účastníci demonstrace střílet. O den později se snažil odletět do Moskvy, která by zpětně poslala na Rumuny Rudou armádu.
Nakonec ho zradila vlastní stráž, která rozhodla, že by tenhle člověk neměl uniknout jen tak. Vydali ho tak dočasné vládě, která ho odsoudila na smrt, postavila ke zdi a za zločiny proti lidskosti jej nechala popravit. Revoluci vedl jeho nejbližší přítel.

Jak se vede lidem v Rumunsku teď? Oproti nám se jim po komunismu nijak zvlášť nestýská, pokud nemluvíte s přestárlým oficírem tajných služeb. Ale růžové to taky není. Pokud se někdo rozhodne žít v Bulharsku, dělá to hlavně proto, že tady našel partnera. Před třemi lety ale přijeli do Bulharska dva muži kvůli možnostem a penězům, do té doby snad jako jediní. Byli právě z Rumunska.
 


Komentáře

1 kacabba kacabba | Web | 11. července 2015 v 12:56 | Reagovat

Čtu poměrně dost článků...a tenhle mě opravdu zaujal a moc se mi líbí. Palec nahoru

2 Mischelle Mischelle | Web | 11. července 2015 v 13:18 | Reagovat

zajímavý článek :)

3 Heriette Heriette | Web | 11. července 2015 v 17:29 | Reagovat

Povedený článek. V Rumunsku jsem byla asi před dvěma roky a je pravda, že na většině míst, která jsme navštívili (pohybovali jsme se, pravda, spíš kolem hor a přilehlých vesniček) to působilo jako návrat v čase. Kouzelné - z čistě turistického pohledu.

Nicméně, rumunská historie je zajímavá, mne se skoro nechtělo věřit, že ještě tak nedávno někde v Evropě panovaly podobné podmínky.

4 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 27. července 2015 v 20:59 | Reagovat

Povedený článek. Já si poslední dobou dost často kladu otázku, jestli ještě vůbec někdo v Rumunsku bydlí (žertuji),protože ať v Itálii (a nejen tady) zavítám kamkoliv, zakopnu o houf Rumunů, reklamu mobilních operátorů dost často vídám v rumunštině, noviny a časopisy také vychází v jejich jazyce....jedním slovem, je jich všude moc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama