Klika z lotynky

29. září 2015 v 16:06 | Milllhause |  Bulharské dny
Kdyby z nebe pršely milióny, byli bychom všichni milionáři. Kdyby ale z nebe pršely hovna, byli bychom všichni po uši v hovnech. Jsem tedy rád za to, že z nebe prší obyčejný kyselý déšť a to, jestli jednou nějaký ten milion vydělám (třeba i v japonských Yenech), nechám na sobě.
Zrovna nedávno jsem se o tom s někým bavil. Co prý bychom dělali s výhrou v loterii. Loterie prý je absurdní. Jednak je nemožné ji vyhrát. Větší šanci mám, že do mě tady v kanceláři v pátém patře vrazí růžový kamion s poznávací značkou 2CLOSE. A když se to tedy stane, protože na střeše sousední budovy bude filmový štáb točit naturalistickou akční scénu a něco se zvrtne, tak mám stejně problém.
Ač bohatý, uvědomím si, že co se týče dalšího štěstí, mám utrum. Není prostě možné, abych byl sražen růžovým kamionem v pátém patře kancelářské budovy ještě jednou, pokud tedy ten barák nesídlí vedle hollywoodského studia a oni netočí druhý díl filmu.

Já, huba nevycválaná, bych po výhře v loterii dopadnul špatně. Jednak neumím nakládat s penězi, druhak všechno vykecám. A tak bych se přidal k těm osmdesáti procentům, kteří jsou na tom do několika let od výhry ještě hůř, než před ní. S chladnou hlavou promýšlím nákup obyčejného malého auta, obyčejného malého domku s půdou a sklepem, obyčejného bazénu, docela obvyklého malého letadla a jen nějakého nepatrného ostrůvku v Karibiku.
Samozřejmě hned bych spoustu peněz někomu dal, ale než bych promyslel komu, uběhly by roky. Pár přátel by mi mezitím nafackovalo, nebo mě rovnou nakopalo, protože jsem se změnil, ačkoli jsem si slíbil, že se nezměním.
Najednou mi pak někdo zaklepe na dveře, a řekne, že je fajn, že jsem rozjel síť restaurací okolo mé hadí safari, ale že jsem zapomněl zaplatit daně. Jak tak budu solit peníze do restaurací a hadů a daní, bude se výhra tenčit a já zase budu muset myslet na to, jak s těma prachama naložím, abych o ně nepřišel. Než to udělám, dalších sto lidí mi zavolá, že jsem jim zapomněl dát peníze.

Ochlazován letním vánkem si budu zrovna chladit nohy s nastřelenými chlupy v jižním cípu mého třetího ostrova, když mi na můj solárně napájený telefon zavolá rada mých dvanácti účetních. Řeknou, že jako zbohatlík jsem shořel jako papír. Jako odchodné si tedy dle smlouvy berou ten poslední milion z účtu. Abych přežil, prodám svou stáj Škodovek, hady z hadí farmy a nakonec i obrazy koupené od mladého začínajícího malíře, který se ale nikdy nestal slavným, čímž pohořím i jako investor.
Kdepak. Na lotynku spoléhat nebudu. Zvlášť, když ji nehraju.
 


Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. září 2015 v 17:04 | Reagovat

Tohle se mi líbí :-)
Pěkný článek :-)

2 she-keeps she-keeps | E-mail | Web | 3. října 2015 v 13:12 | Reagovat

Zdravím, líbí se mi tvůj článek, tak jsem ho zařadila do výběru na téma týdne. S ostatními vybranými bude zveřejněn v pondělí na http://tema-tydne.blog.cz/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama