Rozumprdel

24. září 2015 v 7:43 | Milllhause |  Bulharské dny
Mít za přátele angličany, říkali by mi smartass. Naše děti to ještě neví, ale my se ženou už víme, že po vypití druhého půllitru piva by se mně už nemělo dostávat slova. Dodnes si vzpomínám, jak jsem považoval za nutné seznámit lidi okolo stolu s tím, že stejný zvuk jako mušle vydává hrnek. "Vy to nevíte?" zeptal jsem se nadšeně a vyskočil ze židle směrem ke kuchyni, kde jsem pečlivě vybral šálek. Ten jsem potom každému přikládal k uchu, aniž by si o to řekli.
Když jsem jako dítě na takového dospělého narazil, přísahal jsem si, že takový nikdy nebudu. Angličani říkají rozumprdel, my rozumbrada, ale vždy to znamená kretén.

Chvíle, kdy mám pocit, že mi to pálí jako nikdy, se často obměňují s chvílemi temna. To jakoby chvíli žiju v bublině a zapomínám na logiku. Jako jednou, když jsem si šel posedět na zahrádku. Na zahrádce bylo asi deset stolů; pět nahoře a pět, když člověk sešel po třech schůdcích. Stoly nahoře byly zadrátovány a svázány k sobě. Stoly dole byly prostřeny a připraveny k posezení. A tak jsem přistoupil k těm stolům, ke kterým byly přidrátovány židle tak, aby se na ně nikdo neposadil. Pomalu jako do tanku jsem se pokusil na židli posadit, až jsem uspěl a trochu nepohodlně se posadil. A čekal jsem.
Myslel jsem na to, proč to tady mají tak debilně uspořádané, až přišla servírka a hezky mě požádala, abych si sednul k připravenému stolu. "Tak jo," řekl jsem a začal jsem se před ní zase zpátky vyprošťovat ven. Mrzí mě, že jsem nikdy neviděl výrazy vrchních ve chvíli, kdy jsem se prodíral řetězy. Slíbil jsem si, že o tom nikdy nikomu neřeknu, ale jak miluju smích, dal jsem tu historku k dobru už za hodinu. Dlouho jsem té příhody užil.

Ve světlých chvílích ale budu svět poučovat o samozřejmostech. Hlavně ty dvě princezny, které doma rostou jako z vody. Bojím se. že jim nafouknu hlavy. Alibisticky si to ospravedlňuju tím, že to máme v rodině. Ironii a mudrlantství. Znamená to, že nejdříve sálodlouze někomu něco vysvětlím (většinou to, co on sám zná) a potom si z něj ještě udělám uštěpačnou srandu. Když o tom teď tak píšu, divím se, jaktože jsem na světě nezůstal sám. V okamžicích jasna vím, že se musím krotit a trochu vážit slova. Jinak sledujíce potěšení ve vlastních slovech nakonec uteču ze svého života, až ty kecy bude poslouchat jen překvapený výraz v zrcadle.
 


Komentáře

1 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 24. září 2015 v 18:34 | Reagovat

Vtipná historka :)

2 Kika Kika | E-mail | Web | 27. září 2015 v 21:58 | Reagovat

věta, kdy vysvětluješ rozumbradu a rozumprdel je nádherně napsaná ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama