Woosah

9. září 2015 v 15:56 | Milllhause |  Bulharské dny
Hodněkrát jsem v Sofii míjel bouračku dvou aut, jejichž řidiči spěchali tak, až do sebe třískli. Většinou je pozoruji z okénka autobusu a musím říct, že jsem nikdy neviděl, že by na sebe řvali. Vidím je v pozici sedíce na kapotě auta; poklidně spolu hovoří, zatímco čekají na policajty a pojišťovnu. Ani Bulhar v takové chvíli nekřičí Život není fér, protože ví, že to byl on, kdo stojí za tou bouračkou.

Taky se stává, že autu vysadí jistá funkce a nejede. Třeba přímo na křižovatce. A to se právě konečně taky stalo nám. Byla to volná prosluněná sobota, kdy jsme se rozhodli ji ještě vylepšit a vyjet si na výlet. Svítící kontrolky na palubní desce s obrázkem baterie jsme ignorovali, protože jsme si jima nechtěli kazit náladu.
Měli jsme v gumách tři kilometry, když náš vehykl zdechnul při čekání na zelenou. Doslova udělal (a teď cituji) Tu dum du dum. A tak jsem i já okusil pocit, kdy jsem objížděn auty s funkčními bateriemi tlačil svou káru přes křižovatku, protože akumulátor to po dvou letech vzdal. A s ním pro jistotu i alternátor.
Rodinu to ale nevyvedlo z míry. Docela věcně jsme si řekli:"Vypadá to, že nám chcíplo auto." Zatlačili jsme jej na chodník a byli rádi za tuto neobvyklou příhodu, kterou bychom v nudném lese mezi ještě nudnějšími stromy asi nezažili.

Jen těžko říct, jestli se tak dá přijmout všechno. Že auto chcíplo mě a ne té tisícovce dalších sobotních šoférů, to ještě přežiju. Ale já neberu drogy. Nekouřím cigarety, nepiju tvrdý alkohol, nesypu do sebe každé ráno kafe. Žiju jako nudný prdlouš s láhví piva v ruce, a to ještě jen, když je léto. A jak tak žiju více méně zdravě, mě jednou více méně zdravého sejme a rozcupuje náklaďák. S tím se asi tak lehce nesmířím, ačkoli samozřejmě vím, že i zdravý životní styl končí smrtí. Přesto v tu vteřinu, než zaklepu bačkorama, budu trochu hubovat a svůj osud plísnit.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama