Život bez psa

30. září 2015 v 16:12 | Milllhause |  Bulharské dny
Před více než třemi lety jsem doma denně slyšel Chceme psa. Nebyly to hlasy v hlavě, ale žena s dcerkou. Já psa ale nechtěl a tak jsme udělali kompromis a psa si pořídili. Ony chtěly nějaké pořádné psisko, já chtěl malého pséka, co nepouští moc chlupů. Tak jsme opět udělali kompromis a pořídili si Huskyho. Ten s náma vydržel (nebo my s ním) něco přes tři roky. Byla to fena Arya a teď žije u tchýně, která si ji po smrti muže vzala k sobě, aby ji třeba bylo veselo. "Veselo ti s ní bude, to si piš," řekl jsem jí, ale viděl jsem, že mi nevěří. Věřit mi ale začala už po čtyřiadvaceti hodinách.
Arya k nám přišla, když ji byly skoro tři měsíce. Narodila se chladném březnu a brzy začala skotačit po pánově dvorku spolu s bratry a sestrami ze svého vrhu. Jak tak měli dobrou náladu, našli jednou díru v plotě, do které aktivně hned vlezli a co neviděli. Sousedův dvůr plný slepic. Slepice dlouho nevydržely, Arya si čichla ke krvi už jako štěně a tahle divokost ji vydržela dodnes. Přesně dodnes.

Dnes ráno jsem Aryu dal do rukou jednomu pánovi v zeleném, který jí místo přivítání vpíchnul injekci do svalu. Než jsem vyplnil formulář, ležela tuhá u mých nohou a od huby ji stékala slina. Za půl hodiny ji, ještě spící, vynesli, naložili mi ji do auta a už vykastrovanou jsem si ji přivezl domů na pozorování. Takže ji pozoruju a vidím, jak ji z očí mizí elán. Nemám pochyb, že se ji brzy vrátí; Arya má charakter šelmy. O domácích Huskych se říká, že by v přírodě nepřežili, že to jsou domácí mazlíčci. O spoustě z nich to platí, ale ne tak o naší Arye. Ta by natrhla prdel i medvědovi. Malému.

U tchýně ji bude dobře, tím se uklidňuju. Opravdu jsme nevěděli, co s ní. Veškeré poučky selhávaly. Když mi někdo dal nějakou radu, už jsem se musel usmívat, protože jsem ji slyšel potřetí a na Aryu ji zkusil čtyřikrát. Byla zákeřná, nešťastná ona s námi a my s ní. Než abych ji umlátil za to, že si s ní nevím rady, bylo to lepší skončit. Jediné zvíře, které jsem teď schopen doma mít, je moucha a to ještě dočasně a jen proto, že jsem příliš pomalý, abych ji chytnul a zaživa zabil.
 


Komentáře

1 mujproud mujproud | 16. října 2015 v 16:27 | Reagovat

Nejvíc mě pobavilo : A tak jsme udělali kompromis ... :-D :-D U nás to bylo takhle : kluci chtěli velkého chlupatého medvěda, já maličkého sameťáčka do košíku na kolo a muž - tak to v žádném případě ! I my jsme udělali jsme kompromis a koupili amerického kokra. Je to miláček všech a nejvíc se o něj stará muž, neboť podle jeho slov on to umí nejlépe. To je škoda, že jste při výběru sáhli vedle, protože pes dokáže přinést hodně radosti.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama