Co jsem dělal, když jsem ještě nemyslel

15. října 2015 v 16:17 | Milllhause |  Bulharské dny
Poprvé jsem z domu utekl ve čtyřech letech. Byl jsem proti nastoleným pravidlům a tak jsem popadnul svůj bílý kufřík s třešničkami a nacpal do něj angličáka a čepici s kulichem. Rodičům jsem dal poslední šanci před východem z bytu, aby souhlasili s mými podmínkami, ale jejich odpověď byla, že prostě zavřeli dveře. Mohli se pak popukat smíchy, když mě sledovali kukátkem, zatímco jsem na chodbě činžáku zamyšleně pozoroval bytové dveře. Sklopil jsem tehdy uši a za několik minut zaklepal. Naštěstí mi otevřeli.

Poprvé jsem se opil, když mi bylo asi šest let. Babička pořádala v bytě jednu z řady oslav čehosi. Protože nás tam bylo hodně, byly sklenice s nápoji všudemožně rozházené, až nikdo nevěděl, kde co má. Postupem večera se všichni divili, co se to se mnou děje, že jsem jak utržený z řetězu, ale nakonec se asi shodli, že jsem prostě nadšený z další oslavy. Věřili tomu do chvíle, než se strýc napil svého rumu:"Kdo mi tady nalil čaj?' zeptal se, ale odpovídat už mu nikdo nemusel. Prostě jsem si spletl sklenice a nikomu to neřekl.

Poprvé jsem si zakouřil během jasné noci na Balatonu. Seděl jsem opřený o karavan a byly mi asi čtyři. Na balatonu jsem byl na čundru s rodči a strejdou, ke kterému jsem vzhlížel, protože kouřil, což na mě, jako na kluka z nekuřácké rodiny, udělalo dojem. Když držel cigaretu mezi ukazovákem a prostředníkem, podpíral si vousatou bradu palcem stejné ruky. Navíc měl karavan.
A tak jsem se jedné noci jako tajný agent a s cigaretami v ruce vytratil od táboráku a pohodlně se usadil z druhé strany karavanu. Romantická pohoda mi nevydržela dlouho, protože se rada starších začala ohánět po cigaretách a po mně (myslím, že v tomto pořadí).
"Co tady děláš?" zeptala se mě máti, která mě lokalizovala díky cucavému zvuku, jak jsem se snažil nasát nezapálenou cigaretu. Podivil jsem se nad absurditou otázky se zjevnou odpovědí. "Kouřím," odpověděl jsem klidně.
Někdy si přeju, abych měl pořád ten drajv z dob, kdy jsem nepromýšlel věci do důsledků. Jó, to byly časy.
 


Komentáře

1 writing-mood writing-mood | E-mail | Web | 15. října 2015 v 19:00 | Reagovat

Poslední věta je skvělá :) Krásná třešnička na dortu

2 mujproud mujproud | 16. října 2015 v 16:00 | Reagovat

Ahoj Millhausi ♥ máš pěkné vzpomínky :-)

3 Kika Kika | E-mail | Web | 17. října 2015 v 16:27 | Reagovat

:) člověk roste, moudří a pak už by asi z domu s kufříkem neutíkal, ale krásné vzpomínky, taky jich pár podobných mám.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama