Ema, astronaut

22. října 2015 v 19:09 | Milllhause |  Bulharské dny
Tento týden je už tísící šestistý třicátý druhý, co jsem na světě. Pondělí je moje neděle, protože jsem se narodil v úterý. Ema je na světě teprve čtyřiatřicátý týden a vypadá na typ holky, která půjde vždy tou trnitou cestou, než aby si z vesela vyšlapovala životem.
Pár hodin potom, co se vyklubala a poprvé si pořádně zařvala, chytila první virus, co letěl okolo. "Pocem!" řekla a chňapla po něm. Zatímco jsme tak byli už týden doma, ona ještě stavěla do řady celé páté patro porodnice. Jsme už v osmém měsíci a tak přichází na řadu zuby. Ema si ale nechala narůst rovnou špičáky, tedy klofáky, které měly začít růst až příští léto.
Není to ale jen týden zubů. Ema nás začíná zásobovat také prvními slovími, kdy už párkrát krom klasických Gu, Gingi nebo Buf vyhrkla i mocné Tata. Nevím, jestli ví, co to vlastně řekla, ale na tom nesejde; řekla to.

Nevím, čím jednou Ema bude, jen se prodírám v hlavě různými možnostmi. Přece jen je na světě teprve chvíli. Tak třeba kousek jejího pupku putuje po Evropě. Dle bulharské tradice se po porodu uštípne kousek pupeční šňůry a tento se pak dá někde na střechu. Pokud jej dáte na střechu nemocnice, bude z ní třeba lékařka. Pokud jej z helikoptéry odhodíte na střechu Carnegie Hall, bude operní pěvkyně. Pokud si vyberete obyčejný dům, bude zřejmě žít v obyčejném domě (což je víc, než dost).
Emin pupek putuje po Evropě v obálce, která je na cestách v držení mých rodičů, případně sestry. Doufám tak, že uvidí kousek světa. Doufám, že se to neobrátí úplně jiným směrem a život neprožije jako průvodčí na trase Ostrava-Vídeň.

Znejistěl bych, kdyby mi řekla, že chce v rámci letní brigády dělat pokojskou na zaoceánském parníku. U takové práce člověku výrazně spadne mínění o lidech; výjimkou prý není najít posranou záclonu. Znejistím, ať už bude chtít dělat pokojskou kdekoli. Mám kamaráda, který dělal pokojského v telefonní budce a i tam se to hovno někdy našlo. Rozmazané po skle. Vypadá to bohužel tak, že jakmile člověk není nikomu na dohled, mění se v prase.
Dle jedné ankety je nejtěžší povolání astronautka. Být odkázán sám na sebe v nekonečném vakuu, zatímco člověk musí pro přežití zvládnout trojrozměrnou matematiku zkříženou s fyzikou, chemií a kdoví čím ještě, je skutečně práce jen pro statečné a fyzicky statné bedny.
Vůbec by mi ale nevadilo, kdyby se Ema jednou astronautkou stala. Ačkoli vesmíru nerozumím, jsem jím nadšen a tak by mi mohla spoustu věcí vysvětlit. Proč čas teče jen jedním směrem, proč gravitace může ohnout čas a co se honí hlavou člověku, když ve volném prostoru pozoruje Zemi.
Všechny problémy se mu můžou zdát najednou menší, povrchní a pomíjivé. Díky vesmíru tak může získat nadhled a životem potom projde jako vyrovnaná persóna. Jsou lidi, co to umí, aniž by se jejich pupek vesmíru jen přiblížil. Asi to ale nakonec nechám na ní.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama