Montér Tolja

5. listopadu 2015 v 18:34 | Milllhause |  Bulharské dny
Montér Tolja, švarný hošík.
Sežral vrbu, vysral košík.

Že mám obě ruce levé se v České republice obecně ví, v Bulharsku na to přišli docela nedávno. Nejnověji jsem pomáhal tchýni prostrčit zdí (bílý) kabel, který její pes toho dne v zápalu hry vytrhnul a ona tak byla bez televize a internetu. Vědom si mého telekomunikačního vzdělání jsem ji přišel na pomoc a začal strkat kabel do malé díry, kterou procházel ještě jeden malý káblík.
"Ten to nepřežije," říkám ji.
"Hlavně tam vecpi tenhle." Oukej, pomyslel jsem si a začal šroubovákem prohlubovat tunel ve stěně. Malý kabel opravdu dlouho nevydržel a hlavní kabel jsem do díry stejně nedostal. Takže mě překvapilo, když jsem zjistil, že bílý kabel ve zdi nebyl už léta, a jen ležel schovaný za lištou. A že ten malý kabel, který jsem rozšlehal šroubovákem, měl právě na starost spojení se světem. Jen jsem pokrčil hlavou nad další z mnoha příhod.

Nemám rád komiky, kteří celou legraci zakládají na tom, že neumí pustit moderní pračku, nebo spláchnout záchod. Nicméně když už o tom mluvíme, tak má funkce coby spouštěče pračky se ze všech funkcí omezuje jen na program 3 (bílé) a 4 (barevné) a výběr teploty. Zbylých 37 funkcí směle ignoruji.
Chvíle muka nastanou, když se objevím opět v bytě rodičů. Tam se nachází mnohem výkonnější pračka a já se v dobré víře třeba rozhodnu pověsit prádlo. Jak se do takové pračky dostat? Přirozeně vycházím z principu fungování mé vlastní pračky, kde prostě zmáčknu tlačítko ON/OFF. Moje pračka po stisknutí ON/OFF povolí a vydá mi prádlo. Matčina pračka se bez upozornění rozhodla prádlo znovu vyprat. Opět jsem jen pokrčil rameny.

Říkám si, že jestli existují strážní andělé, tak ten můj je určitě veselá kopa. Jsou ale chvíle, kdy ho přestane to řechtání se bavit, povzdychne si a posvítí mi na spoje v hlavě. Onehdá jsem koupil skřín. Vysoká do pasu, čtyři šuplíky a na každé straně jedny dvířka. Dal jsem se s chutí do práce a pečlivě ji sešrouboval. O padesát hodin později skříň stála a smontované šuplíky čekaly na straně na velkou chvíli; těšily se na magickou chvíli zásunu.
Nepasoval ale ani jeden. V tu chvíli mi bylo už opravdu smutno; ani pokrčení ramen mě nerozveselilo. "Snažil jsem se!" sděloval jsem marně plánku, podle kterého jsem postupoval.
Stejný večer jsem dcerce a ženě vyprávěl pohádku, kterak si Čech Bulharku našel. A jaká to byla sláva, než si Bulharka všimla dvou levých rukou na čechových pažích. "Bylo nebylo a levoruký Čech se pustil do smontování malé skříně. A když bylo vše hotovo, jen do skříně zastrčil jeden šuplík po druhém," vyprávěl jsem a vstal. Vybral jsem jeden ze čtyř šuplíků, anděl mi nasvítil spoje a šupleto vjelo do skříně jako nůž do másla. Zarazil jsem se. Váhavě a tiše jsem popadnul druhý šuplík a nedůvěřivě přistoupil ke skříni. Šuplík opět bez problému zajel do kolejí. Oba zbylé šuplíky postup opakovaly.
Jestli jsem předtím jen přehodil pořadí, nebo šlo o zázrak, nevím. Každopádně jsem alespoň jednou zakončil den jako hrdina.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama