To se ze mě mluví Listopad

22. listopadu 2015 v 8:46 | Milllhause |  Bulharské dny
Bude to překrásný den, řeklo si dítě. Brzy jej čekalo podzimní focení pro školní kalendáře na příští rok. Prvňačka Magi se vyparádila do té míry, že se okolo ní během dne sletěly ostatní děti a vychválili ji do nebes; čemuž nikdy neodporovala. Až si v té chvíli pomyslela, jak je život vlastně bezvadně kouzelný. Dokonce si vůbec neuvědomila, jak bude jednou platit účty.
Ve stejné chvíli jsem stál ve frontě jednoho muže, abych jiným předal peníze, které mi celých dvacet sedm hodin říkaly pane. Čekání na bulharských úřadech není kouzelné ani trochu; čekání trvá o to déle, že se tady mnohdy nehraje na fronty, nýbrž na větu Kdo je poslední?. Nikdy jsem si neuvědomil, jak moc lidí se tak rádo hlásí k tomu, že právě oni jsou poslední. Je to velký rozdíl oproti tomu, než když mi bylo deset; tehdy byl poslední málokdo.
Jediná místa, kde nemusím vystávat frontu, je tam, kde platím daně, nebo teplé trubky; připadá mi, že jsem jediný, kdo za tyhle maličkosti cvaká, protože jsem na těchto místech nikdy frontu nezaznamenal.

Kdysi, když jsem trávil poslední kouzelné dny na střední škole, zeptal jsem se spolužáka Luboše, proč tady vlastně jsme. A on, aniž by o tom dlouze přemýšlel, pronesl:"Abys dostal papír, díky němu práci, platil daně, živil rodinu, zestárnul a zemřel." Nyní se v Lubošově plánu nacházím někde mezi třetím a čtvrtým bodem. Neodbočuji z plánu a jsem tak v klidu.

Taky v Bulharsku nastal mírný klid a moc se toho neděje, až na protesty u parlamentu, ke kterým dochází týden co týden. Někdy se protestuje proti snižování platů státním zaměstatncům, někdy proti státní televizi, jindy proti čemukoli ostatnímu. Na výběr toho mají občané dost a pořád probíhá čekání na to, až někdo nový neotřelý mávne kouzelným proutkem a celá politická mašinérie se začne hýbat pravým směrem k lepším zítřkům, přičemž ze sebe při nastartování setřese všechny bídáky.
Dobráci, bídáci anebo ti, co si ještě nevybrali tým, se ale všichni večer vrací domů, kde si poslechnou zkazky, kterak to dítěti dneska slušelo a jak mimořádně senzační bylo focení, druhá přestávka nebo cesta domů, kam dítě spěchalo, aby se mohlo samo pochválit. Na to po dnu mezi byrokraty člověk někdy zapomene. Po pár minutách doma ale kouzel zbavený den ve čtvrté fázi Lubošova plánu najednou nebolí.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama