Ve stínu a bez koulí

3. prosince 2015 v 6:54 | Milllhause |  Bulharské dny
Moje krejčí si zřejmě myslí, že mám velké koule. Dokonce mi už ani nevydává potvrzení o přijetí zboží. "Já si tě pamatuju," říká vždy, když přijímá k opravě další potrhaný kousek oblečení a nemá se k podepsání lístku. Jednou jsem k ní během krátkého období donesl několik mých kalhot, vždy s dírou v rozkroku. Od chvíle, co jsem donesl už asi čtvrtý rozpáraný model, se začala usmívat způsobem, jako by mě chytla při inkognito pojídání dortu v zastrčeném koutku cukrárny v cizí čtvrti v době, kdy jsem byl na dietě, a rozhodla se, že o tom nikomu nepoví.
Když si na mě někdo cizí vzpomene, lichotí mi to. O mně se říká, že by si mě nezapamatoval ani třídní učitel. Splývám poklidně v davu, jako jedno z těch veselých dětí bez tváře v klipu Another Brick in the Wall od Pink Floyd. Jak byl ale Chandler Bing najednou sexy ve státě Oklahoma, já se zřejmě stal zapamatovatelným v Bulharsku. Nutno přiznat, že tomu sám přihrávám tím, že mluvím bulharsky jako rodilý Afričan česky. Mou rozdílnost mi zvěstovala i moje milá; říkala, že na balkáně budu za exota už jen jako blondýn.

Tak moc jsem chtěl občas udělat na někoho dojem, že jsem sabotoval původní záměr. Jednou mě pozvali na pohovor do call centra pro jednu banku. Vedli se mnou diskusi na téma telefonátů s nabídkou produktu, a tak jsem se rozhodl, že směle prohlásím, jak ty telefonáty nenávidím. Dodnes si pamatuji, jak jejich obličeje znejistěly, protože podobně debilní prohlášení od aspiranta na pozici v call centru ještě neslyšeli. Pohovor proběhnul v září, jednalo se o práci na celý říjen a v listopadu mi napsali, že mě neberou.
Byl to jen měsíc předtím, co jsem na jiném pohovoru dal vědět, že o tu práci moc stojím a že plánuju v budoucnu opustit zemi a cestovat (nevzali mě ani tam). Jakoby ego chtělo kopnout do dveří a navzdory průseru se proměnit v nezapomenutelnou osobu se jménem. Ukázat, že mám velké koule a na chvíli překročit vlastní stín. Není to ta cesta, po které se vydali lidi jako Andreas Lubitz, James Holmes a každý z puberťáků, co do školy donesli samopal?
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 3. prosince 2015 v 9:01 | Reagovat

OMG. Klidně článek roku. Aspoň v kategorii velké koule. :)

2 Grumpy Grumpy | Web | 3. prosince 2015 v 9:31 | Reagovat

Říct na pohovoru v callcentráku, že nenávidíš telefonáty z callcentráků, to chce mít opravdu velký koule :-) Článek mě pobavil a to hodně :-D

3 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 3. prosince 2015 v 14:04 | Reagovat

Po měsíci na blogu jsem objevila první blog, kvůli kterému bych byla ochotna rozšířit své blogové vzdělání a zjistit, zda je možné, aby mi na každý nový článek přicházelo upozornění. Píšete, že by si Vás nezapamatoval ani třídní učitel... patrně nečetl Váš blog. Já se tedy rozhodně připisuji na lísteček k Vaší krejčí.

4 Kika Kika | E-mail | Web | 6. prosince 2015 v 17:24 | Reagovat

to chce odvahu nebo spoustu úspor, vést takovým stylem pohovory :)

Každopádně mně se občas kalhoty v rozkroku taky prošoupou a to si dovolím tvrdit, že snad žádný koule nemám. Možná jen blbě chodíme ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama