Utkání s byrokraty

2. února 2016 v 16:02 | Milllhause |  Bulharské dny
Ppoommaalluu přichází jaro, Bedřichu a tak přijdou další okamžiky v mém životě, kdy se budu potácet mezi kolečky byrokratické mašinérie. Letos se pokusím vyjednat to, že budu krom Čecha taky Bulhar. To není jednoduché. Člověk musí mluvit se spoustou nepříjemných lidí. Navíc mnohdy ani nejde o rozhovory jako takové, spíš o mé nadechnutí k otázce a jejich následném monologu.
"Dobrý den, já se přišel zeptat ohledně.."
"Doklad totožnosti."
"Tady.. Ale já se chci jen zeptat.."
"Moment pane! Vidím, že vám letos vyprší platnost. Takže potom k nám přijdete si doklad vyměnit. Jasné?"
"Ano. Mohu se zeptat?"
"No co?"
"Ohledně bulharské národnosti, jaké dokumenty budu…"
"Běžte na ministerstvo spravedlnosti, my děláme jen doklady."
"Ale, dle Vašeho názoru.."
"Běžte na ministerstvo spravedlnosti, my děláme jen doklady."

Tak jsem je poslechnul. V prvním kole mě už počítali, ale zvednul jsem se; nevzdal jsem se. Došel jsem na ministerstvo a zeptal ochranky, stojící venku kontrolujíce bulvár.
"Dobrý den," říkám.
"Dobrý den," říká on.
"Ohledně bulharské národnosti.." povídám, ale výraz v jeho obličeji se rázem změnil. Zdvihnul levou ruku a ukázal mi směr.
"Za rohem. Skleněná budova." A už jsem neexistoval. Dva nula.

Poslechnul jsem jej a šel po směru jeho ukazováku za roh. Jak jsem šel podél stěny ministerstva a kolmá ulice, ke které jsem se blížil, se stávala širší a širší, spatřil jsem najednou frontu desítek lidí, kteří stáli před vchodem. Každý držel pas a nějaký dokument. Protože jsem ale chtěl jen informaci, řekl jsem si, že nebude vadit, když rovnou vejdu.
Tak jsem se poslechnul a vešel a spatřil bránu, jakou svlečený procházím na letišti. Na pravé straně seděla příjemná pohledná dívka v dresu ochranky. Nalevo stála hora svalů. Rozhodnul jsem se mluvit radši s tou dívkou.
"Dobrý den, promiňte, nevíte.."
"Dobrý den, pane, co hledáte?" řekla hora a postavila se deset centimetrů ode mne, až mi zastínila světlo zářivek.
"Jen informaci ohledně bulharské národnosti.."
"Venku máte frontu."
"Já vím, já chtěl ale jen vědět, co budu potřebovat.."
"Venku je fronta pane," přistoupil ještě blíž. Tudy to nepůjde, tohle je K.O., které už bolelo, protože jsem cítil docela malý. Celý den mi tak v hlavě zvučí Lennonův rým as soon as you're born they make you feel small a nechce se mu ven.

Nicméně jsem opět poslechnul, ale do fronty se nepostavil. Cítil jsem se vděčný, že nejsem v kůži uprchlické, protože bych byl na těchto byrokratech přímo závislý. Vždyť zas tolik nehoří, pomyslel jsem si. Bulharem se stanu jindy. Třeba příští úterý, kdy na ty byrokraty budu mít celý den.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama