Očividně slepí

29. března 2016 v 14:27 | Milllhause |  Bulharské dny
Svět se zbláznil, ale roční Emě jsme to zatím neřekli. Od minulého týdne tak už krokuje první (deka)metry. Zatím se teda stále přidržuje rukou a stolů, ale ten pokrok kroku tam je. Přemýšlím, co bude to první z kruté reality, které si najde cestu do jejího života a ty její nožky ji rozechvěje. To, že Ježíšek je vlastně tajné hnutí celé rodiny, které se schází jen na pár týdnů ročně?
Vezmem se, řekli jsme si s ženou a dali si pusu. Dohodli jsme se na datu, dali o tom vědět a nyní jsme už v takovém tom mechanickém stroji, do kterého jsme zapletli i jiné šťastlivce a doufáme, že se to celé nerozsype pod rukama. Dumáme nad zbarvením ubrusů, složením menu a množstvím fermentovaných rostlinných nápojů. A bojíme se chvíle, až někdo jen tak mimochodem pronese:"Hele, a jak vůbec vyřešíte něco," tedy něco, na co jsme zapomněli.
Magi je už v první třídě. Má za spolužačku jakousi Patricii, která je o hlavu menší (ona většina dětí je o hlavu menší než Magi) a tahleta Patricie si moc troufá. Je to andílek debílek, co škádlí a zatahujuje do problémů a pak na to sama upozorňuje. Had z rajské zahrady. Nám s ženou se tak vybavují různě zbarvené vzpomínky na vlastní dětství (ona vesele mlátila, zatímco já na budku dostával). "Braň se!" říká Magi prakticky ona. "Klidně potom do ředitelny přijdu," dodává jí odvahu hned nato. "Hele, v každém místě, do které kdy vejdeš, se najde aspoň jeden debil. Teďka se jmenuje Patricie. Za pár let na jiné škole se bude jmenovat jinak," filosofuju naopak nepraticky já.

Zatímco se snažíme ukrýt neexistenci Ježíška a existenci debilů, s přehledem koordinovat přípravy na letní veselku a nakonec příliš nezasahovat do dětských sporů, zavolala nám minulý pátek Magdalenina třídní a řekla, že ve škole probíhá evakuace. "Bylo by možné okamžitě přijet? Na záchodech v prvním patře bylo nalezeno větší než malé množství krve. Policie je už tady," dodala na uklidnění, ale ženu to neuklidnilo.
Když je chvíli dobře, máme tendenci být časem až očividně slepí, takže nám všechny malé kraviny přijdou předůležité. Jsme jako špatný podnikatel; počítáme halíře, ale ztrácíme milióny. Na to mě upozorní čas od času sám vesmír. Jako když jsem si před lety v práci na moje narozeniny vzal o hodinu dřívější směnu, po práci odjel z autobusové zastávky busem, a najednou do ní za hodinu vpálil ožrala za volantem, který zabil tři lidi. Nebo když na sekretariát základní školy zavolá nějaký debil a řekne, že je tam někde bomba. Žádná krev v záchodě, ale bomba.
"Žádná bomba v té škole nebyla, že ne?"
"Ovšem, že ne. Jsem voják, ne zrůda."
Zřejmě šlo o telefonát idiotského studenta, nebo prostě jen idiota (falešné hlášení o bombě jsou v Bulharsku bohužel dost populární). Ani nevím, jak takový osten reality osmiletou holku ovlivní. Ale aspoň zase chvíli nebudeme slepí.
 


Komentáře

1 Kira Curatio Kira Curatio | Web | 29. března 2016 v 16:09 | Reagovat

Krásný článek! Jak říká moje babička - když nejde o zdraví, nejde o nic..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama