To se málo ví: Jasnovidec

15. dubna 2016 v 16:31 | Milllhause |  Seriály
Morgan Robertson byl člověk, který žil čtyři životy. Ve druhé polovině 19. století strávil jedenáct let putováním po moři. Na moře se coby synek lodního kapitána (Robertsonův otec brázdil lodě vodami Velkých jezer v Severní Americe) dostal už v pěti letech. V začátcích měl malý pišišvor funkci stevarda, ale postupem času z jezer přesídlil na moře, kde to nakonec dotáhnul až na prvního důstojníka.

V semdesátých letech jej život na hraně omrzel a v šestnácti letech dal rozhoupané vodě vale. Ač bylo jeho zálibou psaní povídek (zejména s námořní tématikou, pro kterou měl moře inspirace), rozhodl se učit klenotnictví v New Yorku; začal pracovat jako seřizovač diamantů, ale mezitím psal do šuplíku a alespoň na papíře se vracel k námořnímu životu.
Po deseti letech klenotnické práce se Robertsonovi začal rapidně zhoršovat zrak. Po vodním světě tak byl nucen opustit i ten diamantový a vrhnul se vší silou na třetí kapitolu svého života; na psaní. Povídky mu po čase začaly tisknout prestižní magazíny a po tvrdším začátku spisovatelské části života se postavil na vlastní nohy. Tehdy zrovna překročil třicítku a drtivá většina jeho prací se zabývala mořskými dobrodružstvími. V roce 1898, když Robertsonovi bylo sedmatřicet, publikoval povídku Futility; Marnost. Tahle krátká novela ho předurčila k poslední a nejkratší části života, ve které ho svět nazýval jasnovidcem.

Úplný název povídky zněl Marnost, aneb vrak Titanu. Povídka vyprávěla o zdiskreditovaném námořníkovi Johnu Rowlandovi, který se dal na pití a spadnul na dno společnosti. Rowland si našel práci coby plavčík na největší lodi své doby, Titanu. Byla to loď, která byla postavena ze železa a při své vůbec první cestě narazila v půlce dubna v Severním Atlantickém oceánu do ledovce, což loď poslalo ke dnu spolu s většinou cestujících, protože Titan nedisponoval dostatečným místem v záchranných člunech.
Potopení Titanu byla jen polovina příběhu povídky, která poté popisovala, jak Rowland během lodní katastrofy zachránil dceru dávné milenky, přepral ledního medvěda a nakonec začal pracovat pro vládu. To ale po 14. dubnu 1912 mnoho lidí nezajímalo.
Po katastrofě Titanicu, která jakoby opsala děj čtrnáct let staré povídky, se o Robertsonovi začalo záhy mluvit jako o jasnozřivém spisovateli. On sám pojem jasnovidec odmítal. "Prostě píšu o tom, co znám," říkal. Ve stejném roce ve znovuvydané edici povídky Marnost vydal taky povídku Beyond the Spectrum, která popisovala budoucí válku mezi Japonskem a USA. V povídce Japonsko nevyhlásí válku přímo, ale zaútočí na americké základny na Hawaii (ano, tam co je Pearl Harbor), na což USA odpoví Japonsku ukradenou zbraní.

Robertson zemřel v březnu 1915, 26 let před skutečnými útoky na Pearl Harbor, takže nikdy nezjistil, že alespoň trochu jasnozřivosti v něm přece jen bylo. Sám chtěl získat uznání jen za vynález periskopu, který se objevil v jeho povídce z roku 1905, The Submarine Destroyer. Sám údajně sestrojil i model periskopu, ale patent mu odmítli, protože jiný model preiskopu byl námořnictvem použit už v rce 1902; tři roky před vydáním povídky.
 


Komentáře

1 gleti gleti | 17. dubna 2016 v 14:01 | Reagovat

Pozoruhodný osud statečného člověka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama