Zachráněn zelenou

26. dubna 2016 v 11:00 | Milllhause |  Bulharské dny
Neděle ráno, Sofie, čtvrť Slatina, plískanice. Druhý den se občané srovnávali s tramvajovou výlukou ve čtvrti Družba, kvůli čemuž byly tramvaje zpožděné všude jinde ještě více, než normálně. Protože v neděli v práci nemusím platit parkoviště (parkoviště patří obchodnímu domu), jezdím v neděli do práce autem. Během cesty do práce jsem stál na křižovatce jako první v řadě, pustil pravý blinkr (zatáčel jsem doprava) a čekal na zelenou.
Na téhle křižovatce je hned pod semaforem tramvajová zastávka. Nějaká paní tam čekala na tramvaj, která ale stále ne a ne přijet. Nevím, jak dlouho zvažovala, co udělat, ale nakonec na mě přece jen začala mluvit přes zavřené dveře spolujezdce. Otočil jsem se k ní a okem kontroloval světelený stav semaforu. Zavrtěl jsem hlavou, jako že neslyším. Paní, okolo šedesáti, v aparátním kloboučku a kabátu do psího počasí, udělala dva kroky napřed a dveře otevřela. Ani jsem nemrknul. Neznal jsem její plán. Skočí mi do auta a vychrlí ze sebe roztodivnou historku o útěku před zákonem? Je pomatená? Nebo jen unavená z čekání na tramvaj?
"Hodíte mě někam?" zeptala se a v ruce držící tašku posunula směrem do útrob auta. Na semaforu blikla zelená. "Ne," odpověděl jsem nechápavě. "Já jedu," zavřela dveře. "..doprava." doplnil jsem pro sebe a rozjel vehykl. Hned jsem se ale usmál; tohle se mi ještě nestalo.

Taky jsem byl na oční prohlídce. Přišel čas si zajít pro nové brýle a ještě předtím na test. Usadil jsem se v křesle v očním kabinetu, podíval se kukátkem do obří bílé mašiny a potom očařka rozsvítila tabuli s písmeny a čísly. Očařka v letech nepůsobila vlídně, ale já mám vlídnost rád. Jinak se v takových situacích citím, jako by mi zase bylo pět let.
"Přečtěte horní řadu," řekla mi klasicky a já tabuli klasicky přečetl blbě. Oba jsme věděli, na čem jsme; oba jsme už v téhle situaci byli. Jenže potom očařka vytáhla nové eso z rukávu a rozsvítila jeden červený a jeden zelený panel, oba popsané stejnými znaky. "Na kterém panelu se Vám to čte líp?" zeptala se. Četlo se mi to líp na červeném.
"Na červeném," odpověděl jsem. Očařka vyměnila sklíčko v brýlích. "Teď?"
"Na červeném," řekl jsem znovu, ale tak jistý jako prve jsem už nebyl. Věděl jsem, že jde do tuhého. Ona zase rutinně vyměnila sklíčko a řekla: "Teď?"
"Nevidím rozdíl," neviděl jsem rozdíl. Výměna sklíčka. Teď?.
"Teď je to zase lepší na červeném," přikývl jsem spokojeně a ona prudce zavrtěla hlavou. "Špatně," řekla. "Mělo by to být lepší na zeleném," povzdychla si a začala celý test provádět znovu. Sklíčko po sklíčku, až byly najednou znaky na červeném a zeleném pozadí stejně viditelné. Ani jsem nedutal a zas a znovu hledal rozdíly mezi dvěma panely. Očařka mě chvíli sledovala, až řekla:"Čekám odpověď stejné."
"Tak stejné," přitakal jsem a uvolnil se. Věděl jsem, že po průhledu dalším sklíčkem bude správná odpověď zelená. Následovala výměna sklíčka a otázka Teď? visící ve vzduchu.
"Zelená," řekl jsem okamžitě, ona přikývla a ukončila test. Dvakrát během jednoho víkendu mě zelená spasila před dámou.
 


Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 26. dubna 2016 v 11:51 | Reagovat

hmmm...zelená :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama