Den Kohouta

7. února 2017 v 13:13 | Milllhause |  Bulharské dny
V Bulharsku, před třemi stovkami let, v jedné malé vesnici Golica.

Turci už více neř dvě století svírají bulharský národ. Knihy jsou spáleny, kostely vyšší než malé kostelíky jakbysmet a mladé dívky skákají z útesů, než aby měly vejít do sňatku s Turkem. Spousta Bulharů utekla žít do hor, kde si předávají národní tradice z úst do úst. Bulhaři už se taky usnesli na úmluvě, že u ano vrtí hlavou, zatímco u ne přikyvují, což je jen jeden ze způsobů, jak Turky zmást.
Ještě jedna tradice ale trvá léta; Turci unášejí z rodin malé bulharské chlapce, které pak posílají na převýchovu do hloubi Osmánské říše.

Je konec Ledna a skupina osmánských turků prochází vesnicí Golica. Vchází do každého domu, ve kterém je hlášen narozený chlapec a ty rovnou unáší, nebo taky vybírají jakožto krevní daň národa. Kluky pak odvádějí do Turecka, kde jsou vychovávání jako osmáni. V jednom domě ale kluka nemůžou najít. Mladá Goličanka syna skrývá a odmítá ho vydat. Turci tak v jejím příbytku nachází jen ji a začínají vyhrožovat.
Kde je?
Zítra ráno si ho odvedeme.
Jinak ho rovnou podřízneme.
Matka sleduje, jak ta banda odchází, ale prohlašuje, že než aby jim ho vydala, to ho radši podřeže sama. Turci ji slyší, ale nepřestávají vyhrožovat. Přes noc pak matka s malým synem utíká a chlapce nechává až daleko za vesnicí skrytého v lese. Sama se vrátí domů a o půlnoci vezme do rukou kohouta, kterého podřízne na prahu domu. Prýštící krev trousí po celém domě.

Dalšího dne z rána se Turci skutečně vrátí. Zabuší na dveře domu; v té chvíli si ještě nevšimnou uschlých rudých skrvn na dřevě. Až když jim od krve potřísněná matka otevře, uvidí tu krvavou spoušť; zůstanou tak stát jako opaření. Sledují cákance krve a odhodlanou matku, která zabila vlastní dítě. Nikdy více už z té vesnice žádného kluka neunesli a dodnes se na přelomu Ledna a Února v Bulharsku slaví den chlapců a mužů, jakožto Den Kohouta; Петльовден.
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 7. února 2017 v 16:23 | Reagovat

Pěkný příběh, jsem ale nakonec ráda že to dopadlo dobře a od této "tradice" se upustilo...

2 Jana Jana | E-mail | Web | 8. února 2017 v 14:45 | Reagovat

Tedy, miluji báje a pověsti a historii takto živou ... Je to opravdu založeno na pravdě?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama