Guilty pleasure

14. února 2017 v 10:27 | Milllhause |  Bulharské dny
Mým nejrozvitějším orgánem je stud. Já vím, že to není orgán orgán, ale má na můj život takový vliv, jako třeba uši. Nebo levá ruka (jsem pravák). Dneska jsem nastoupil do výtahu v business centru a zmáčknul páté patro, kde pracuju. Ve výtahu se mnou byli ještě dva muži; myslím, že oba měli o pár let míň než já. Jakmile se výtah rozjel, oba se na mě souběžně podívali, ačkoli sami sebe neznali. Prostě to tak vyšlo, že mě najednou na dvě vteřiny oba pozorovali. Snad to neslyšeli, pomyslel jsem si. Ve sluchátkách jsem totiž právě poslouchal ABBU.
Za to, že se mi ABBA líbí se trochu stydím. Vždyť ta hudba nebyla napsaná pro mě, ale pro moje tety, matky a dokonce i některé veselejší babičky. Neměl bych náhodou poslouchat jen pořádný rock pro pořádné chlapy?
Když mi třeba do ušních bubínků buší Prodigy, které mám taky rád, tak po světě chodím směle. Kdyby mi v takové chvíli jack sluchátek vyklouznul z telefonu, a písnička Smack my bitch up by vyplnila ticho výtahu, jen bych se usmál mým sebejistým úsměvem, který si schovávám jen pro speciální příležitosti. Kdyby se ale z telefonu ozvalo Our last summer, zřejmě bych řekl jen Prosím, promiňte mi to.

Nedávno jsem viděl zajímavou situaci, které pořád nerozumím. Stál jsem spolu se sedmi lidmi na autobusové zastávce a čekal na, teď se podržte, autobus. Byla velká kosa, takových minus 15 stupňů, kolem jedenácté dopoledne. Nebe bylo pod mrakem a zrovna zase začal padat sníh. Psí počasí, kdy i ten, co nenávidí svoji práci, by už byl nejraději v teple kanceláře.
Netrvalo to dlouho a, teď se podržte, přijel autobus. Jedna z čekajících žen už slezla z chodníku, zatímco ostatní ještě čekali, až autobus kousek od chodníku přistaví. Žena ale na řidiče, který už zastavoval, ukazála ukazovákem pravé ruky, aby popojel ještě dopředu; až za zastávku, kde je vjezd do autoservisu. Zmatený autobusák očividně nervózně trochu přidal plyn a popojel, a zastavil, až když mu ukázala ta žena. Tohle dokáže udělat důvěra v sebe sama.
My všichni ostatní na zastávce jsme to pouze sledovali, jako diváci sledují divadelní kus, ve kterém herec abstraktně představuje paletu svých pocitů; jinými slovy jsme tomu výjevu nikdo nerozuměl. Scéna navíc končila tím, že autobus otevřel dveře, ona kvapně naskočila, dveře se za ní hned zavřely a autobus odjel. Konec hry, opona a udivené tváře lidí u výdeje kabátů; mají strach říct, že té hře nerozuměli, aby nebyli za blbce.

Na zastávce byl totiž klid. Ta ženská si zcela sebejistě ukradla autobus jen pro sebe, ale nikdo nic neříkal. Viděl jsem jen nesmělé údivy vykukující zpoza šál. Mě to nakonec bylo jedno; na tenhle autobus jsem beztak nečekal. Ale, zajímalo by mě, jak by se k celé situaci postavila ta zlodějka. Je to její úchylka, takhle manipulovat s nezkušeným řiditelem; tedy, stydí se za to, jako já za ABBU? Její nejdůležitější orgán byl ale zcela jistě ukazovák pravé ruky; uměla si okolo něj obtočit i osmnáctitunový autobus.
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 14. února 2017 v 16:00 | Reagovat

Není třeba se stydět za to co posloucháš, ale stát si hrdě za svým :)

2 smartly smartly | Web | 28. února 2017 v 12:11 | Reagovat

Stalo sa mi to v žltom autobuse. Dobrú pol hodinu mi v sluchátkach vyhrávali Queeni, kým som si uvedomil, že to nebolo iba v sluchátkach. Potom som radšej zavrel oči a tváril sa, že spím. Lebo predsa keď ja nevidím ostatných, tak ani oni nevidia mňa, nie?

3 Yuki Yuki | 13. března 2017 v 22:52 | Reagovat

Skvelí članok.Ktorý mi na perách vyčaroval úsmev ako mnoho člankov od tiaľto. Abba je super skupina a jej hudbu môže počuvať každy.Nikoho tím neurazíš.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama