Kancelář

23. února 2017 v 13:29 | Milllhause |  Bulharské dny
Nejdřív zajímavost o zadcích. Jedu si takhle včera autem a zamýšlím se, že řídím, jako bych měl v sobě dvě vodky. Kličkuju totiž mezi dírami v zemi, které jsou roztroušeny po celém městě. Díry v zemi. Díry, pomyslím si a říkám to slovo bulharsky; dupki. To zní jako zadky. Prdele. Člověk se jim chce vyhnout, co to jde, aby se někam dostal, ale občas není zbytí, a musí prostě do nějaké vjet. Akorát si může vybrat velikost, nebo prokázat charakter a vrátit se na začátek, kde si vybere jinou cestu. Naivně se domnívá, že na ní dupki nebudou.
Usměju se nad tou podobností a myslím na firmu, kde pracuju a kde se šíří zvěsti o bratříčkování ve vedení, které pomáhá k vyšším místům. Což není dobré pro mě, protože obecně nejsem zase tak otevřený člověk.

Pracuju ve velké kanceláři a sedím úplně na straně, u oken v severním bloku. Je to ale pěkné místo, protože z oken mám nejen částečný výhled na Vitošu, ale taky do protější budovy. Na očích mám hlavně dvě firmy v pátém a šestém patře. Denně sleduju život v obou těch kancelářích, ačkoli oni o sobě nemají ponětí.
Kancelář v pátém patře, říkejme jí Jirka, je malý open space. U stěny mají skříň plnou šanonů a dále jsou v Jirkovi rozmístěny pracovní stoly, květiny, faxy, kopírky a po zemi u oken jsou naskládány krabice.
Uprostřed Jirky sedí muž v obleku a s mírně střiženým vousem, jak se to teď nosí. Je to kuřák, a několikrát denně si jde zapálit na terasu (na tu taky vidím). Myslím, že Jirka dělá do realit, nebo je novinář. Viděl jsem totiž několik novinářských filmů, kde to vypadalo úplně stejně. Vypadá to tedy tak, že Jirku jsem už prokouknul.

O patro výš a přímo nad mužem sedí bruneta v džínové bundě, která pracuje v Renátě; takhle říkám kanceláři v šestém patře. Myslím, že ten úsek, co vidím já, je exkluzivní místo celé Renáty, a samotná Renáta je podle mě call centrum. Stoly jsou tam roztříděny do čtyřlístků, kde každý ze čtyř lidí v daném čtyřlístku má svůj růžek. Použití čtyřlístku jsem v architektuře viděl na posledy na jednom letním festivalu, a sice na pánských záchodcích, kdy jsme na ploše jednoho metru čtverečního čůrali čtyři, aniž bychom na sebe pořádně viděli. "To je geniální úspora místa," pomyslel jsem si tehdy. Myslím, že i ten, co to takhle navrhnul, si to o sobě myslel. Vypadá to jako jeden z těch nápadů, kdy se člověk vzbudí zpocený ve čtyři ráno a řekne Sakra, mám nápad!
Jinak je Jirka bílý, ale Renáta je oděna do žluté. Všichni v Jirkovi i Renátě jsou oblečeni ležérně a přitom slušně, jen ten jeden vousáč chodí oblečen skutečně na úrovni (to já poznám). (Kdepak, nepoznám).

Kvůli různám změnám v naší firmě budou naše oddělení stěhovat do jižného cípu kanceláře. Ztratím tak kontakt nejen s kravaťákem a jeho chůzemi napříč kanceláří během telefonátů, ale taky s děním v Renátě. Třeba když bruneta otevírá okna, aby dovnitř vešel čertvý vzduch a chvíli po ní okna zavírá ta upjatá blondýna ve středních letech. To se ale nedá nic dělat. Je potřeba poznat jiné lidi.
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 23. února 2017 v 14:51 | Reagovat

Tak to máš v práci čas na pěkné věci :-D

2 Yuki Yuki | 13. března 2017 v 22:43 | Reagovat

Tvoje članky mam veľmi rada. Pretože Obyčajné veci viež opísať neobyčajne a s  vtipom. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama