Urážka v přecitlivělé době

8. března 2017 v 12:07 | Milllhause |  Povídky
Rád bych objasnil jeden incident, který se odehrál v naší kanceláři začátkem tohoto týdne, přesně v úterý v devět hodin ráno v oddělení objednávek a nákupu a o kterém se po celé firmě roznesly nejrůznější fámy. Protože tyto klepy přerostly únosnou mez, posílám tento email za účelem uvedení věcí na pravou míru. Text tohoto emailu byl odsouhlasen stranou Radky Kovařové a také vedením firmy.

V úterý ráno jsem po příchodu do našeho oddělení potkal zmíněnou Radku Kovařovou, která již seděla na svém místě a pracovala. Po popřání dobrého rána z obou stran přišel na řadu standardní rozhovor v následujícím znění:

Radka: Jak se jinak máš?
Já: Jde to. Co ty?
Radka: špatně jsem slyšel, jelikož mluvila tiše, načež jsem se k Radce Kovařové přiblížil
Já: Prosím?
Radka: Normálně.
Já: Jsi nemocná?
Radka: Ne.. ale dík za kompliment.
Já: Promiň, já jen, že vypadáš unaveně.

To bylo vše, rozhovor skončil a já jej vypustil z hlavy. Během dne jsem ale zaslehnul pár hovorů o mém nevybraném přístupu k ostatním. Vše vyústilo do otevřeného hovoru v místnosti s ostatními kolegy, kdy jsem se otevřeně Radky Kovařové zeptal, jestli jsem se ji skutečně tolik dotknul mou ranní poznámkou, a pokud tedy ano, proč mi to nesdělila přímo v té chvíli. Odpovědí mi bylo, že se Radku Kovařovou snažím veřejně ponížit.

Jak možná víte, včera večer jsem byl pozván vedením firmy na parketky (koberce nevedeme), abych vysvětlil mé chování. Jsem si vědom, že žiji v přecitlivělé době. Jakoby generace dětí přišla k dospělosti přes noc. Spousta lidí je nadšená, že může něco říct. Spousta lidí s vervou vyžaduje právo na vlastní důstojnost a právo, že už máme pomalu strach položit někomu osobní dotaz. Hrozně si užíváme hru na dospělost a možnost se vyjadřovat; třeba i k tomu, co se nás netýká. Zatímco naše vlastní nic moc povedená polívka chladne na stole, kontrolujeme polívky ostatních a sdělujeme jim názor na ně; a to i přesto, že se nás nikdo nezeptal. A to i přesto, že jsme polívky doopravdy nikdy moc vařit neuměli. Kdo naopak polívky umí opravdu dobře, chodí hodnotit i omáčky anebo rovnou jehněčí ragů.

Spousta lidí, kteří jsou vzrůstem dospělí, ale v hlavách nedošli dál než tři kroky za pubertu, mají potřebu sdělovat svůj malý názor, ačkoli nepřispívá k debatě nebo debatu nikam neposunuje. Potřebují mít pocit, že jsou součástí dialogu. Nic ve zlém, takoví jsme téměř všichni, takže dotud to je v pořádku. Stačí mi nosit klapky na uších, občas zadržet dech a nebo vykouzilit falešný úsměv.
Problém nastává ve chvíli, kdy nastane nějaký problém, což přitom problém skutečně být nemusí. Komár se v takovou chvíli nafukuje do velikosti velblouda. Obyčejná poznámka může nadělat paseku, pokud má příjemce nevyřešený vnitřní konfikt, komplex, nebo už příliš dlouho čeká na možnost, jak poukázat na vlastní vyspělost a možnost obhájit své právo na důstojnost.

Možná jste si všimli, že jsem za poslední rok ztloustnul. Poznámky k mému stravování, nebo mé váze slýchám každý týden z více stran, a to ve formě žertu. Ten přijímám a některým forkům se i s chutí zasměju. Těm, kterým se nesměju, zkrátka přecházím, protože je nepovažuju za útok. Mít ovšem komplex, měl bych snad přejít do útoku a podat stížnost na psychologickou šikanu, které jsem vystaven? Hlasitě poukázat na to, že ačkoli se rád pobavím na cizí účet, na moje konto žádné narážky nestrpím? Pokud jsem takový vtipálek, že si dokážu udělat legraci z kolegy, měl bych dokázat taky podobný vtípek přijmout.

Omlouvám se Radce Kovařové, pokud jsem ji vyvedl z rovnováhy. Je zcela jisté, že to nebyl úmysl. Je mi líto, že celá záležitost, která mohla být odbyta minutovým hovorem mezi čtyřma očima ("Nerada poslouchám podobné poznámky, můžeš je příště vynechat?" - "Samozřejmě, promiň.") se přenesla v téma měsíce.

Strach z toho, že nejsem dostatečně ceněný člen kolektivu, může spoustu lidí uvrhnout do paniky, kdy sahají k jakékoli obraně. Obrana proti takovému jednání spočívá opět pouze v hlubokém nádechu. Protože i když se dotyčný později za svou reakci trochu zastydí, ego mu nedovolí vlastní jednání snížit (ačkoli by se právě v takové chvíli mohl stát skutečně dospělým).
V podobné situaci se můžete kdykoli ocitnout taky. Možná jste z těch, kdo mě považují za studený čumák; nikdy nikoho neobjímám, nikdy nikoho nelíbám (kamkoli) a veškerý kontakt omezuji na krátké a upřímné podání ruky. Osobní otázky kladu velice zřídka a osobních hovorů se účastním, jen když druhá strana o takový hovor projeví zájem. Přesto nyní píšu tento email.

Chovejte se k sobě slušně a nedorozumění prosím řeště civilizovaně v otevřeném hovoru. Přeji Vám pěkný zbytek pracovního dne. Nezapomeňte, že uzávěrka pro zaslání faktur je tento měsíc už příští pondělí do tří odpoledne.
 


Komentáře

1 fotozivot fotozivot | 8. března 2017 v 12:19 | Reagovat

Nic si z toho nedělej. Dneska spousta lidí nemá nadhled, ani smysl pro humor. Je to opravdu škoda.

2 Eliss Eliss | Web | 8. března 2017 v 12:50 | Reagovat

Kdysi jsem se také kvůli malé poznámce dokázala urazit. Ale už dávno taková nejsem, pochopím vtip a s chutí se mu zasměju :-)

3 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 8. března 2017 v 15:37 | Reagovat

Tak už jsem myslela, že se to fakt stalo, ale jak jsem si všimla, je to povídka a poučná....

Dneska opravdu aby si člověk dával pozor na každé slovo, řeší se nesmysly a co by se mělo řešit, to se zametá pod koberec.

4 smartly smartly | 9. března 2017 v 18:23 | Reagovat

To je poviedka? No, zožral by som ti to aj s navijákom. Deje sa to docela bežne :D

5 Yuki Yuki | 13. března 2017 v 22:27 | Reagovat

Niektorí ľudia sú prosto taký.Treba to brať s nadhľadom.Inak by sa človek zbláznil.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama