Jak vyskočit z výtahu

30. května 2017 v 12:55 | Milllhause |  Bulharské dny
"Kdybych žil sto let, tak se mně tohle nestane," řekl jsem minulý týden mojí ženě. Vyprávěla mi totiž historku, kterak šla do obchodu, nakoupila a potom se vrátila domů. Mezitím ale použila náš domovní výtah, což je dobrodružství, kterému jsem zapomněl přikládat tu váhu, kterou si zaslouží. Když tak v prvním patře (kterým se v Bulharsku označuje přízemí) zmáčkla naše čtvrté patro, výtah se sice rozjel, ale po pár vteřináh se zastavil a neměl se k tomu pokračovat v cestě vzhůru (naštěstí se tedy neměl ani k tomu spadnout do šachty, za to děkuji).
Výtah se zastavil téměř přesně v půlpatře. Holky, zatrnulo ji. Její bujná představivost hned začala aktivně produkovat apokalyptické obrázky myslitelných i nemyslitelných hrůz, které by se zrovna nyní mohly přihodit našim dcerkám, které čekaly v bytě.

Protože u sebe neměla telefon a nemohla nikomu zavolat o pomoc, začala přemýšlet, jak z toho (výtahu) ven. Cítím potřebu ale zdůraznit o jakém výtahu je tady řeč. S naším výtahem myslím že bych si mohl klidně tykat a otevřeně hovořit o čemkoli, protože jsme stejný ročník. Zatímco na mě se ale věk ještě nestihl významně podepsat, na našem výtahu znát je. Když k nám třeba jezdí Češi na návštěvu, chodí radši pěšky (což by teda neuškodilo ani mě, když už jsem se o ten narůstající věk otřel).

Standardní výtah tohoto století má železné dveře, za které mohu zatáhnout, zatímco stojím na chodbě, ale potom má taky ještě jedny dvířka, které mi brání ve výhledu do šachty, zatímco výtah putuje domem. Pokud už je čtenáři jasné, které dvířka mám na mysli, tak nechť si je čtenář laskavě odmyslí, protože náš výtah tato dvířka už léta nemá. Máme jen ty železné posprejované potvory. Taky proto si mohla moje žena v tom výtahu lehnout na břicho a začít šátrat po pojistce, která je namontovaná z boku výtahu. Chtěla ji povytáhnout, aby odblokovala dveře v prvním patře, které se uzamkly, jen co se výtah rozjel. Dostat se do druhého patra nešlo, protože tam výtah nestaví, a beztoho bylo první patro v tu chvíli přístupnější.

Po chvíli pojistku skutečně našla a povytáhla ji. Stále položená na podlaze výtahu zkusila konečkama prstů zatlačit do výtahových dveří. Dveře byly skutečně odjištěny a daly se otevřít. Teď jen skočit, věděla. Sedla si na kraj a spustila nohy do šachty. Zadkem se zapřela do podlahy výtahu a nohama kopla do dveří, které se švihem otevřely. Teď bylo třeba jednat rychle. Kopla do dveří ještě jednou a hned na to seskočila dolů a dbala na to, aby zachovala balanc a nespadla po zádech do šachty. Po doskoku zavrávorala ale nakonec zůstala stát u vstupu do výtahu, který pořád visel ve vzduchu. Děkovala svatým za to, že se výtah během celé této eskapády nerozjel a rozběhla se do schodů. Holky byly samozřejmě v pořádku a proč by taky nebyly.
"To je neuvěřitelné," řekl jsem. "Vůbec jsem nevěděl, že tam je nějaká pojistka," ocenil jsem její důvtip a taky si představil, kterak Bruce Willis ve Smrtonosné pasti blokoval výtah a vyskakoval z něj do šachty. To je ale frajer, věděl jsem tehdy. Natolik mě usadila, že jsem se ani nezeptal, co se vlastně stalo s tím nákupem.

Potom, co mi to odvyprávěla, jsme se rozhodli výtah dál už radši nepoužívat. Vždyť čtvrté patro není tak daleko. Člověk ale otupí a hrůzy minulosti časem blednou a tak teď už výtahem denně zase jezdíme. Tak to chodí. V roce 2012 jsme tu měli krapet silnější zemětřesení, kdy se klepaly i skříně. Vyběhli jsme tehdy v noci ven na parkoviště před domem a tam v tlupě sousedů do rána zůstali, kdyby se náhodou otřesy vrátily. Hned ráno jsme ke dveřím bytu nachystali brašnu s věcmi "pro přežití", kterou bychom mohli hned popadnout, kdyby se zase začala třást země. Nezůstala tam ani dva týdny.
 


Komentáře

1 Anna Anna | Web | 30. května 2017 v 13:18 | Reagovat

Haha, tak to mě pobavilo! Úplně jsem si představila vaši/tvoji ženu jako Laru Croft v té videohře a musela jsem se usmívat na obrazovku před sebou. Na stranu druhou to musel být opravdu děsivý a adrenalinový zážitek. Jsem ráda, že se nepřihodilo nic zlého!

2 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 30. května 2017 v 13:26 | Reagovat

Hlavně, že to dobře dopadlo. Ale zážitek je to určitě na celý život.

3 Eliss Eliss | Web | 30. května 2017 v 17:38 | Reagovat

Já bych asi zešílela hrůzou a nedokázala bych takto logicky uvažovat ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama