Září 2017

Stavaři v září nezáří

28. září 2017 v 8:17 | Milllhause |  Bulharské dny
"Co znamená tohle slovo? Už jsem to zase zapomněla." Magi držela v ruce učebnici angličtiny a prstem ukazovala ke slovu again. "Zase," říkám a směju se.
"Jo, zase jsem to zapomněla. Co to znamená teda?"
"No zase. Again je zase. Tedy znovu."

Znovu je tu nová (třetí) sezóna školy a staronově taky sezóna jeslí. Stát si zase vzal naše děti na starost, aby nám je jaksepatří vzdělal a vychoval. Ema do jeslí chodí od minulého úterka.
Úterní ráno bylo slunečné a příjemné. Situace v jeslích ale připomínala sychravý depresivní den na počátku války, kdy musí rodiny nechat děti v klášteře nemilosrdných sester a hned poté se vydat na sedmisetkilometrový pochod zasněženou plání; ten pláč a skřípění zubů se takovému ránu rovnal. Sestupoval jsem ze schodů, pomalu vycházel z budovy a křik té holčičky se pomalu ztrácel v dáli. Jen jsem popošel několik kroků k bráně a do vzdáleného kříku dívky vstoupil křik malého kluka, který nešťastně ke stejné bráně ukazoval, protože přes ní chtěl vyletět ven. Nádhera.

Vyletět by spíš měli někteří lidi od cest. Fakt. Pár stavařů přijelo k nám pod dům na ulici Daskal Nikita. Auta už totiž musela spoustu děr objíždět slalomářským způsobem jízdy. Páni stavaři nejdříve tu a tam vyřezali kvadratické tvary do vozovky a pak ty kvádry starého popraskného asfaltu vyvezli; myslím, že to je lepší, než kdyby lepili ty desítky děr zvlášť (jako to dělají každý podzim).
O týden později (ať už je to málo či hodně) se vrátili a zalepili díry asfaltem. Jen nevím, proč nechali být tu vůbec největší díru největší dírou a nevrhli se taky na ni. Máme totiž u parkoviště pod domem takový kráter, přes který projedou jen džípy, a tak celé parkoviště všechna projíždějící auta objíždějí kde? Pod našimi okny. Škoda.

Nevím, jestli se zase blíží nějaké krajské volby, ale u nás v Sofijské Slatině se nezastavili jen u parkovišť; opravují se celé cesty. Jsem lajk a neměl bych do všeho šťourat, nicméně stavaři během těchto staveb postupují zcela podivným způsobem.
Dostali jsme nový asfaltový koberec na ulici Shipchenski prochod a dokonce i na k ní kolmé ulici Asen Yordanov; a to i s novými chodníky. Akorát, že jakmile udělali všechny cesty, a dokonce na ně pustili auta, tak znovu rozbourali chodník na Asenovi.
Potom, co ho tedy znovu dodělali, tak se vrátili k již hotové ulici Shipchenski prochod a odvezli asfalt ze směru do centra. Když asfalt položili podruhé, zmizel nový asfalt z protijedoucího pruhu. Jakmile jej i zde podruhé položili, vysekali ven asfalt z Asena, dokonce na stejné straně, na které předtím rozbourali ten chodník. Prostě vždy položili nový koberec, nechali ho tam asi týden, a pak ho zase vysekali ven, aby ho položili znovu. Asi jim zbyla nějaká součástka. To se třeba mně, lajkovi, děje pořád.
Takhle tady žijeme. Opakováním k moudrosti.