Na cestě

29. prosince 2017 v 12:18 | Milllhause |  Bulharské dny
Noc a osvětlená palubní deska. Moderátor rádia už moc nemluví a pouští jednu klasiku za druhou. Projíždím kouskem země, kde jsem nikdy předtím nebyl. Na sedadle spolujezdce je ohryzaný sendvič, flaška vody a mapa, kterou jsem vzal spíš ze srandy.
Brzy bude kolem jedenácté večer a tak zastavuju na skromné benzínce. Startuju telefon a najíždím na stránku s hotely v radiusu deseti kilometrů. Je jich tu několik, ale já vybírám hned ten první s otevřenou recepcí. Dávám blinkr, otáčím auto o 180 stupňů a mířím zpět do hor.
Recepce je ztichlá a recepční ospalá. Auto jsem zaparkoval na hotelovém parkovišti, slečně jsem dal kreditku a těším se na čistý pokoj, velkou postel a horkou sprchu. Restaurace funguje ještě půl hodiny a tak rychle objednávám rybí filé s brambory a dvě piva.
Jsem po sprše a v posteli. V jazyce, kterým nemluvím, vysvětluje Gene Hackman Willu Smithovi, že neměl nikomu volat. Usínám s vědomím, že zítra ráno si dopřeju bohatou snídani a potom vyrazím na cestu, která nevím kde skončí.

Na podzim jsme si s rodinou vyrazili na severozápad Bulharska, kterému zbytek země říká Severozapadnutá část; obrázky, které jsem během cesty viděl z auta, mě nenechaly na pochybách, proč tomu tak je, ať už šlo o rozpadlá stavení nebo spoře oděné stopařky; jde o nejchudší část země.
Na cestách mezi městy jako Botevgrad, Vraca nebo Montana jsme viděli spoustu polorozpadlých vesniček, kdy na jeden bytelný dům připadlo několik nebytelných. Očividné bídě pak celou dobu kontrastovala masivní drsná příroda, skládající se ze zpustošených polí a skal obepínajících jednotlivá horská městečka.

Když v těch místech zemře poslední obyvatel domu, často se stává, že poté začne postupně mizet i ten dům; během dní či týdnů může z tichého opuštěného domu zmizet vše od zařízení přes plastové lžičky až ke kabelům ve stěnách. Některé vesnice tak připomínají města duchů.
Vesnice nejsou místa s domkem vedle domku hrajícími ve všech barvách a s malebnou návsí uprostřed. Je to dálnice, lesy a sem tam dům. Boris a Nataša jsou skuteční lidé, u kterých jsme byli v jedné takové vesničce na návštěvě. Není to tak dávno, co postupně zemřeli dva z jejich sousedů. Protože většina domů má u sebe taky velký pozemek, nemají Boris s Natašou v radiusu tří kilometrů nikoho okolo. Žijí v jediném domě široko daleko, který přes noc svítí a vydává teplo.

Noční putování a spaní v poloopuštěném hotelu je myšlenka, která mě uklidňuje celá léta, ale nikdy jsem se k podobnému putování nedostal. Vesmír mě nicméně vyslyšel a tak jsme kousek od Botevgradu museli hned první večer podzimní dovolené odbočit z cesty do vesničky Pravec, kde jsme našli hotel Palace a okolo jedenácté večer si v něm vyžádali pokoj. Žena a obě dcerky si ve skromně zařízeném pokoji lehly na obří letiště, já si rozložil gauč a na stolek vedle něj si položil pivo, které jsem si koupil v baru vedle recepce.
Ráno jsem si v hotelové chodbě všimnul požárních hlásičů, na kterých se skvěl nápis v češtině požár. Venku kafe popíjejících domorodců jsem se zeptal na cestu k nejbližší pekárně a protože jsem k ní došel a pak se taky vrátil zpět k hotelu, kterážto cesta mi zabrala asi 350 metrů, viděl jsem většinu menšího než malého městečka.

Sychravé počasí, v žaludku teplé pečivo a pokračování v ladění rádio stanice. Už jsme byli pohodlně usazení v autě a projížděli krajinou, ve které jsme nikdo z nás předtím nebyl. Boris a Nataša od nás byli jen 170 kilometrů a jedno pohoří daleko.
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 29. prosince 2017 v 13:35 | Reagovat

Mě by se také líbilo spát ve skoro prázdném hotelu a samotná :)

2 smartly smartly | Web | 31. prosince 2017 v 18:49 | Reagovat

V tomto severozapadákove ma najviac zaujala jedna zvláštna vec. Všetci si tam na dvere domu, na vonkajšie brány alebo aspoň na ploty lepili úmrtné oznámenia svojich členov rodiny.
Očakával by som, že po pohrebe si tie úmrtné oznámenia zase zvesia, ale oni nie. Nechávajú ich tam. Rok. Päť rokov. Dvadsať rokov. Na niektorých domoch už bolo toľko úmrtných oznámení, že šlo ťažko identifikovať pôvodnú farbu domu.
Bolo to hrozne creepy.
Prečo to robia??

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama