Únor 2018

Poslední let Netopýra

8. února 2018 v 8:17 | Milllhause |  Povídky
Přes dým cigaret už v místnosti skoro nebylo vidět. "What we will do?" Řekl detektiv Rodžer, který stál čelem k zažloutlé stěně s pažemi svislými kolem těla. Začal do stěny lehce bušit pěstmi a jeho kolega Martin se po něm ohlédl. Martin seděl u stolu a sledoval spis, který byl po celém stolu neuspořádaně rozházený. Chvíli držel zvednuté obočí, ale pak pokývl hlavou a přistoupil na Rodžerovu hru.
"Well," nadechl se a vstanul ze židle. "I know a man."

Výtah mohl vyjet jen do čtyřicátého podloží, těch zbylých třináct se šlo pěšky. Kdyby nebylo toho, že dnes svítily na noční obloze dva měsíce, neviděl by na krok; elektřina zde totiž taky nefungovala. Putoval schodištěm policejní budovy, kde se používalo jen dolních třicet pater.
Konečně se dostal na střechu a mírně se oklepal zimou, když vyšel na vzduch. Déšť před chvílí ustal, ale pořád lehce mrholilo. Došel k nápisu POLICIE, a vylezl jako po žebříku na písmeno E, které jako jediné nesvítilo. Postavil se a rozepřenýma rukama vyvážil balanc. Spokojeně si oddechl, když jej naleznul. Zaujal pózu a tiše sledoval scenérii nočního města. Nad hlavou mu svítil měsíc a taky zář reflektoru s netopýřím motivem.

Ve ztichlém čtyřicátém patře najednou cinknul výtah, ze kterého vylezl Rodžer s Martinem. Každý měl v rukou složku, cigaretu a kafe. Beze slova se pustili do schodů. Zdolali je mnohem rychleji, než Netopýr, ale to nikoho neohromovalo a dokonce i Netopýrovi by to bylo jedno.
Dorazili do posledního patra, ale než otevřeli dveře na střechu, vydýchali se. Martin pak pokývl Rodžerovi, pomalu do dveří strčil, aby si nevylil kafe, a vyšel spolu s Rodžerem ke svítícímu nápisu POLICI. Martin se šťastně usmál, když uviděl stojící figuru nad písmenem E. Všechno bude zase dobrý.
"Hej!" neudržel tu radost v sobě a zakřičel na Netopýra. Do Netopýra jako by přes písmeno E vjelo pár voltů a trochu nadskočil. Otočil se směrem k detektivům, kdy jeden se na něj zeširoka usmíval, a druhý se mračil, jakoby tušil pohromu. Netopýrovi najednou podklouzla levá noha, když se otáčel. Najednou mohl lítat a při vzletu se praštil do týla. Vzlétnul tak rychle, že se ani nestihnul zachytit.

Netopýr zmizel Martinovi a Rodžerovi ve vteřině z dohledu. Trvalo celou další vteřinu než oba vyrazili k POLICI a přes okraj pohlédli dolů. Netopýr pořád letěl a snažil se použít plášť jako padák. Legračně při tom kopal nohama, napadlo Rodžera, který měl doma čtyři děti a takových věcí si prostě všímal. To, že ho to napadlo při pohledu na padajícího Netopýra, ale litoval ještě několik let.
Netopýr uspěl a plášť napnul jako padák. Pár vteřin potom ale narazil do pouliční lampy; dál za lampu pokračovala jenom sprcha krve.

Místnost byla opět zahalená dýmem. Martin a Rodžer pálili jednu cigaretu za druhou a snažili se utřídit si myšlenky. S nimi v místnosti stál Meklejn; mlíčňák v tílku, který moc spěchal na to, aby dostal placku detektiva.
Rodžer, z boku opřený o stěnu, se k oběma otočil. "Well. Now what?" Martin jen trhnul rameny, jako že neví. Netopýr byl podle něj jejich jediná naděje. Meklejn ale trochu pokrčil obličej a párkrát změnil pohled z Rodžera na Martina.
"Co to říkal?" zeptal se Meklejn Martina. Oba se k Meklejnovi překvapeně otočil a Martin hned potom přivřel oči a pokývl hlavou. Na tohle zapomněl. Naklonil se k Rodžerovi: "Meklejn neumí anglicky."
"S tímhle okrskem to jde čím dál víc ke dnu," vydechl kouř Rodžer.