Jsou mi tři a tohle mě zajímá

3. června 2018 v 11:25 | Milllhause |  Povídky
Ahoj, jmenuju se Ema, jsou mi tři a zřejmě vše co dělám, je špatně. Snažím se všechno opakovat po mámě a tátovi a ségře, ale skoro to vypadá, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž. To je první moudro, ke kterému jsem v životě dospěla. Bez praxe to ale nepůjde; to je druhé. A další takové přijdou, protože někdy mi to prostě nedá, a musím zase něco vyzkoušet. Ten pocit, jako bych lezla do králičí nory a chtěla zjistit, až jak hluboko sahá, je skvělý. To říkám, ale nerozumím tomu. Asi jsem to někde slyšela.

Tak třeba malovátko nehtů. Máma ho používá a ségra taky někdy. Táta ne. Ale jak to tak vypadá, mně je ta sranda zapovězena. Přitom to vypadá tak hezky a dokonce to voní! A tak mi to prostě někdy nedá, a vyšplhám se k oknu, kde si je ségra schovává, nebo na stolek ke skříni, kde si je zase schovává máma, a jeden si vezmu. Takový třpytivý. Pak se někde schovám a činím se. Chce to ale jednat rychle, takže se přiznám, že nemaluju jen nehty ale taky trochu i prsty.

Jednu věc nechápu. Když si hraju, třeba skákáním v obýváku za jásavého křiku zatímco do vzduchu házím balónem a občas do něčeho drncnu, tak to na mě hned všichni volají TICHO! Nebo TIŠEJI! Nebo OPATRNĚ, SPADNEŠ, a HREJ SI JINAK! Ale když jsem ticho spolu s malovátkem nehtů, nebo když jsem ticho i jindy zatímco zase zkoumám, tak to mě hned volají a diví se, co dělám a proč mě neslyší. Někteří lidi neví, co chtějí, k tomu jsem už taky dospěla.

Vaření. Mám svou kuchyňku, ale mám tušení, že není tak úplně stejná jako ta mámina. Bliká stejně, má tlačítka ale nikdy nevoní tak hezky, jako když si svojí kuchyňkou hraje máma, a to ji mám zapnutou celé hodiny. Logicky se tak snažím pomáhat mamince. To byste ji ale měli vidět, když jdu do šuplíku pro nůž. Nebo když chci ochutnat to, co zrovna nakrájela. Nebo když otevřu studené dveře a dívám se, co v nich máme. Volají na mě ZAVŘI TEN MRAZÁK nebo NESTŮJ PŘED TÍM MRAZÁKEM nebo ZMRZNEŠ PRĎOLO.

Hračky. S hračkama si hraju jenom já, takže to je tím pádem dělá mými hračkami. To je neprůstřelná logika, kterou nikdo zdá se nechápe. Máma, táta i ségra a nebo třeba sestřenka mi neustále šahají na hračky. Nevím proč. To, že si teď hraju s jednou ze všech mých hraček, neznamená, že ty ostatní jsou volně dostupné, přece. Já si umím hrát sice hodně dobře, ale se všemi hračkami najednou to neumím. Ještě.

Vlasy. Nesnáším, když mi na ně někdo šahá, myje je, češe je, a nebo, ani se mi to slovo nechce říkat nahlas, stříhá. Jak jsem většinou milá a hrozně hodná a elegantní, tak ve chvíli, kdy mi někdo něco dělá s vláskama, tak to se neznám. Někdy, když se hodně naštvu, a že by se příčiny našly, tak se nepoznávám a sama se někdy divím tomu, co dělám. Zajímalo by mě, jestli se to děje i jiným lidem a jestli mě to přejde až budu velká jako táta a máma.

Co dál. Když se bouchnu, bolí to. Třeba do ruky, nebo do nohy, nebo když si dám pěstí. Je to zajímavé, Když praštím do stolu, protože prostě nemám chuť na polívku, ale na lízátko, tak mě ten stůl nebolí. Ale když se demonstrativně praštím do stehna, tak mě to stehno bolí. Nebo když zkouším houpat prázdnou houpačku; když do ní šťouchnu, vznáší se od mě, ale když se vrací, jako by mě neviděla a nezastavuje a praští mě do čela a nebo jak rostu, tak do brady. Nejhorší to bylo, když jsem ještě nebyla velká a bouchala mě do nosu.

Zvuky. Táta někdy říká slova, které od mámy nikdy neslyším. Je možné, že si proto třeba někdy nerozumí? Někdy táta mámě něco vysvětluje, ale ona říká NE NE NE a kroutí u toho hlavou. A máma taky tátovi někdy něco říká, jakoby vysvětluje, ale on jen říká HMMMMM a pokyvuje hlavou, jakoby se dozvěděl něco nového a když se ho hned ptám, co se dozvěděl, říká mi TEĎ NE EMIČKO nebo POTOM EMIČKO nebo TICHO EMIČKO.
Většinou se ale smějí a když se teda zas tak moc nesmějí, alespoň nekroutí hlavou. Takže těch zvuků, kvůli kterým hlavou kroutí, nebude tolik. Snad budu mít okolo sebe co nejvíc lidí se stejnými zvuky.

Písničky. Tak ty mám fakt ráda. FAKT. Zpívám si je pořád, nejradši se ségrou, a úplně nejradši večer, než usnem, dokud neuslyšíme TICHO. To je mi nejlíp na světě, protože mi každý dá několikrát pusu a každý zvlášť mě přijde zkontrolovat a přikrýt. Mohla bych pokaždé říct, že už u mě někdo byl, ale to bych musela být úplně padlá na hlavu. Pak usnu, aby celý kolotoč mohl začít co nejdřív nanovo.
 


Komentáře

1 Dominátor Dominátor | Web | 5. června 2018 v 10:24 | Reagovat

ve3 letech mít blog zajimavé

2 Vít Vít | 5. června 2018 v 12:25 | Reagovat

[1]: Já si myslím, že i když součástí charakteru postavy ve článku je, že jí jsou tři roky, tak z tak skvěle napsaného článku a tím, že hned vedle článku je menu, kde jsou články od roku 2011, tak :D :D ne. :D

3 Vít Vít | 5. června 2018 v 12:26 | Reagovat

[1]: Teď jsem to ukázal své češtinářce po přečtení části článku a řekla: „Asi ne."

4 Blue Jane Blue Jane | Web | 5. června 2018 v 18:58 | Reagovat

[1]: Souhlasím s ostatníma komentářema :D

5 milllhause milllhause | 6. června 2018 v 5:42 | Reagovat

Ahoj, díky za komentáře:) Samozřejmě, že to nepsalo 3leté  dítě, ale jen jsem napsal jak by mohla moje dcera vidět svět..

6 Lucka Lucka | Web | 6. června 2018 v 17:46 | Reagovat

Je to zajímavý pohled, když se nad tím člověk zamyslí. :-D

7 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 6. června 2018 v 22:03 | Reagovat

Moc pěkný článek. Svět očima tříletého dítěte. Vyvolal laskavý úsměv na tvíři. To je zlatá medajle - podle mě.

8 Poustevnice, Čarodějka Poustevnice, Čarodějka | E-mail | Web | 6. června 2018 v 22:07 | Reagovat

Tak ještě jednou. Pěkný článek. Svět očima tříletého dítěte. Vyvolal laskavý úsměv na tváři. To je zlatá medajle - podle mně.

9 Sugar Sugar | Web | 7. června 2018 v 10:20 | Reagovat

Tak tohle je naprosto dokonalej článek, děkuju za něj. :-D Sice naší je teprv rok a půl, ale dost věcí z toho už poznávám. Podezřelé ticho vždycky značí nějakou katastrofu. A to ticho, tišeji, hraj si jinak.. jako bych to psala já, resp, má milá dceruška. :-)

10 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 7. června 2018 v 14:43 | Reagovat

Jejda, na to nemusí být tříleté dítě. Podobně, jenže vymakaněji to dělá i čtyřletá holčička a dvouletý chlapec to od ní odkoukává. Zajímavé je, že hlavně ty hlouposti, odvážné kousky. Přesně tak, když jsou ticho je to podezřelé, když řádí tak je musíme zklidňovat. Nejspíš nějakou náhle zajímavou činností. Copak rodiče, ti mohou i plácnout (samozřejmě opravdu jen plácnout ne řezat), ale babičky a dědečkové musí používat jen "mluvu".

11 rybička rybička | 7. června 2018 v 19:06 | Reagovat

Milé čtení, které vykouzlí úsměv na tváři. :))

12 Magicmax Magicmax | E-mail | Web | 9. června 2018 v 8:23 | Reagovat

[5]: Oceňuji super nápad! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama