Knoflík v hlavě

21. června 2018 v 12:30 | Milllhause |  Povídky
"..velikosti knoflíku", doplnil do telefonu, když popisoval tu věc, co si nahmatal na hlavě. Vždycky se mu líbilo, jak se v jednom filmu jistý Pitt ledabyle přehraboval ve vlasech a zvyknul si to dělat taky. Výrůstek schovaný ve vlasech mu tak neuniknul a dokonce si kvůli němu včera v jedenáct večer oholil hlavu. Pak našel dvě zrcátka a po chvíli práce je dokázal nastavit tak, aby viděl na odvrácenou stranu vlastní lebky. Našel tam malou bouli velikosti knoflíku.

"Zarudlá až fialová," odpověděl na další dotaz a něco v jeho střevech se hnulo. Byl už další den, on stál na terase firmy, ve které pracoval a pomalu přešlapoval, zatímco operátor pojišťovny dýchal do sluchátka a snažil se najít dermatologa ve změti nemocnic.
"Rozumím, v devět ráno, v nemocnici Lajf," potvrdil a byl na sebe chvíli pyšný, že tentokrát nic neodložil na potom, a začal knoflík v lebce řešit, jen co na něj přišel. I když to nebyla úplně pravda, protože o něm věděl už léta, jen mu nevěnoval pozornost. Považoval jej za kousek něčeho, co časem odpadne, jak se to stávalo jinde na těle. Jenomže knoflík neopadnul, naopak se začal pěkně vybarvovat.

No anger, no anger, opakoval si vždycky, když se mu v prdeli vyrojil nový hemeroid. Ten třetí před pár měsící byl zatím nejbolavější, a proto mu dal jméno Evil Kenevil. První dva, Lars a Ulrich byli zajímavá zkušenost, jak se teď říkalo, ale Evila Kenevila by si klidně odpustil.
Tuhle mantru si opakoval i teď, zatímco nedokázal přestat na knoflík zas a znovu sahat. Bylo mu divné, že knoflíkovi nedal jméno, jako každému hemeroidu. Nějak mu nebylo do žertu a zase si vzpomněl na jednu epizodu z mýdlové opery, kterou viděl, když mu bylo deset. Parta dospělých přátel si hrála na doktory, když jeden z nich (skutečný doktor) během ohmatávání krku jednoho z přítomných zjistil, že se tenhle chlapík brzy stane nepřítomným. Všichni se notně nasmáli.

Hlavně neztrácet paniku, říkal mu vždy jeho otec Bylo devět ráno. vešel do ordinace a když z ní vyšel, byl už někým jiným. Ani to nezabralo deset let, což prý je doba, během které se v těle obmění všechny buňky. Tolik času mu totiž nedali, ačkoli by za nové buňky dal cokoli.
Sednul si na lavičku v parku a zarazilo ho, že na žádné z jiných laviček neviděl ani jednoho seniora; čekal, že jich tady bude několik krmit holuby. Zřejmě každý z nich už naleznul svůj knoflík, pomyslel si. No anger, no anger, opakoval znovu, protože měl chuť nakopat své mladší já, které nešlo knoflík nahlásit ještě než mu do života vstoupil Lars a jeho bratři.
 


Komentáře

1 bluesovka bluesovka | 21. června 2018 v 13:30 | Reagovat

O, tak to bylo opět luxusně mrazivé. Sahám si na krk...

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 22. června 2018 v 21:10 | Reagovat

Takový čudlík na odvrácené straně těla můžeme mít i víc. Teď už vím, proč se pořád škrábu a probírám ve vlasech. Dobrý - když je to jen povídka

3 smartly smartly | 24. června 2018 v 10:45 | Reagovat

Za 10 rokov už nemusí byť ani ten doktor, ani tá nemocnica, dokonca ani celé ľudstvo. Prežije len šváb a Rus.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama