Ramirez

9. července 2018 v 11:36 | Milllhause |  Bulharské dny
Tak už je nás doma šest. Krom čtyř člověků různých velikostí a jednoho králíka, ke kterému jsem pořád nedokoupil zelí a knedlík, se našim bytem promenáduje kotě. Jo, kotě. A to jsem vyrůstal v činžáku, kde sousedla Božka přechovávala desítky potulných sracích koček, takže někdy ve dvanácti jsem se zapřísahal, že mi žádná taková nepřejde přes práh.
Potom jsem asi o patnáct let později přespal u kamarádů, co jednu kočku měli. Protože to byla ideální příležitost se s tímto živočišným druhem opět spřátelit, podal jsem kočce ruku, ta ji přeskočila, z packy ji jako Wolverinovi vyjel (myslím že prostřední) dráp a tím mi rozsekla nos. Tehdy jsem se už podruhé zapřísáhnul, že žádný druh kočky nikdy opatrovat nebudu. Jenže pak do Sofie přišla série bouřek.

Minulý týden sedím v pohodlí domova a sleduju odpolední fotbal. Venku řádila další z řady průtrží a někde tam v té plískanici putovaly domů žena s dcerkou, kterým skončila atletika. Začal mi vibrovat telefon. Neuváženě jsem po něm šáhnul. "Našli jsme kotě. Umře!" vzlyká dcera do telefonu a drnká na ty správné struny příběhem, kterak promočené kotě našli krčící se v bouřce u jednoho z betonových sloupů stadionu. Jedna noc, říkám já a sám sobě se divím, když najednou vytahuju z kamrlíku krabici na ženiny kozačky a stelu pro to nebohé kotě ručník.

"Co je to zač?" ptám se o hodinu později, kdy už jsou všichni doma. Žena zadumaně obrací kotě na záda. "Něco tu je," pronáší neznale, protože neví, jakou velikost čekat. Protože si pořád pamatuju naši první noc a taky jsem si vědom principu bumerangu, nic nekomentuju. Křtím ho tedy Ramirez a holky nadšeně přitakají.

Trochu to beru tak, že něco vracím. Naše fena Arya, která si u nás nikdy nezvykla, se zabydlela u tchýně, a tak to teď karmě vracíme tím, že jsme k sobě vzali už druhého nechtěného živočicha. Pokud nám to teda někdo počítá.
První noc se se mnou Ramirez podíval na večerní zápas a já si pomyslel, že kdyby mi někdo ráno řekl, kdo že mi to večer bude oddychovat na pivním pupku, ťukal bych mu na čelo. Hned druhý den jsme jej zavedli na prohlídku, kde změnil(a) pohlaví a tak je to už jen Rami. Na fotbal se ale díváme pořád.
 


Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 10. července 2018 v 9:11 | Reagovat

Já se se psem dívala na biatlon.
Už bydlí jinde, na fotbal se dívám sama...

2 Sacharin Sacharin | E-mail | Web | 11. července 2018 v 10:55 | Reagovat

Člověk holt míní, život mění... a někdy se nám nedaří plnit, co si umaneme. :D Ať to s kočičkou klape. :-) Zařazuji do výběru na Téma Týdne. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama