Nechávám si ujet výtah

21. listopadu 2018 v 13:33 | Milllhause |  Bulharské dny
Spěchám do práce. Běžím po chodníku, ale zpomaluju před budovou firmy, protože to musím prudce strhnout doleva. Akcelerací dotlačen do mírného podřepu se otáčím k točivým dveřím, kde po očku kontroluju situaci u výtahu. Přes dvoje prosklené dveře vidím, jak už pár lidí do výtahu vchází. První dveře, píchačka, druhé dveře a turniket - v té chvíli už se dveře výtahu zavírají. Tlačítko k přivolání je ode mne jen pár centimetrů. Pokud jej stisknu, dveře se v poslední vteřině otevřou a já si ušetřím pár minut. Jen prostě budu muset sedm pater snášet radostné pohledy mých spolucestujících.

Někdy jsem to já, kdo uvnitř výtahu telepaticky brání komukoli výtah zastavit. Očima sleduju zavírající se dveře, když ty se najednou zastaví a po vteřině se začnou otevírat. Někdo povzdechne a chvíli nikdo nevchází. Pak se objeví hlava a po ní i tělo toho zloděje cenných vteřin. Může vypadat jak chce, v našich očích je to sobecký otrava. Je jako ten člověk, co mě nějak posere na cestě. Třeba mě předjede, aniž by se obtěžoval dát blinkr. Jakmile ho předjedu, tak prostě musím na setinu vteřiny otočit hlavu doprava a zjistit, co je zač. Nikdy se mi nelíbí.

Stojím ve foajé a jako vždy jsem se rozhodnul nechat výtah svobodně stoupat vzhůru. Čekám, až výtah odjede a teprve poté stisknu tlačítko. Cítím se v té chvíli jako dobrák. Jako když v Kauflandu vracím vozík, ale nechám v něm minci. To přece potěší každého! Ať už je to chlápek, kterému ušetřím lov příslušného kovu v peněžence, nebo jde o kluka, který takhle sbírá peníze na chleba. Tohle je můj příspěvek k lepšímu světu. Pouštím výtahy, nechávám mince ve vozících a vždy používám blinkr.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama