Schůzka s Nicol Kidman

18. ledna 2019 v 9:33 | Milllhause |  Povídky
Schůzku jsme měli na páté avenue. Dům vypadal jako ten z filmu Sám doma 2, ve kterém žil Kevinův strýc. Bylo slunečné pracovní ráno v podzimním New Yorku. Taxi mě mříží města zavezlo přímo k domu, kde už na mě u schodů do domu čekala Nicol Kidman. Vypadala jako ve svých nejlepších letech. Taxikář po mně nechtěl ani penny, takže jsem rovnou vylezl z auta a vyšel vstříc schůzce, na kterou jsem neměl nikdy zapomenout.
Stisk ruky měla ledabylý, jen aby se neřeklo a mě tak hned trochu spadla nálada. Nebere mě vážně, ani to, co mám na srdci, věděl jsem najednou. Bude to prostě schůzka, během které bude Nicol myslet jen na tu další a během které bude jen uctivě přikyvovat, jak etiketa káže. Pokynula mi rukou a já ji následoval do domu, kde jsme ze vstupní haly zahnuli rovnou doprava. Do pracovny vedly proskleněné dveře s krásným motivem. Ty jsme za sebou zavřeli, aby nás nikdo nerušil.

Okolo stolu nás sedělo šest. Nicol na nic nečekala a vzala si slovo. Žádné představování, žádné zdvořilostní fráze. Prostě rovnou vzala skalpel a začala řezat do masa. Nálada v místnosti byla unavená na to, jaký byl krásný den, ale nakonec ani já pořádně neposlouchal. Jen jsem se očima setkal s každým u stolu a krom Jasona Stathama jsme se na sebe s každým uctivě usmáli. Jason se tvářil jako vždy; jakoby se už týden nemohl vysrat.
Nicol mluvila nečekaně zpříma. Její řeč nebyla jako její podání ruky. Spletl jsem se v ní. Nečekal jsem že mě odmítne rovnou v prvních pěti minutách. U stolu neseděl ani jeden Francouz. Ti prý prvních dvacet minut mluví o všem, jen ne o businessu.

Tvářil jsem se tak, jakože pozorně poslouchám argumentům. Ve skutečnosti jsem ale myslel na Winonu Ryder, která seděla po mé levici. Pomyslel jsem si, že kdybych ji použil jako živý štít, mohl bych klidně postřílet všechny okolo stolu. Jakoby tělo nečekalo na pokyn z mozku, protože ta idea byla až příliš lákavá, jsem Winonu popadl za vlasy a přítáhl k sobě. Snová realita mi šla na ruku, do které mi teleportovala magnum 44. Nejdřív jsem sundal Stathama, a pak tu šestou osobu, která nebyla dostatečně slavná, abych si ji zapamatoval. Dwayne Johnson mezitím proměnil můj živý štít na pouhý štít. Nicol Kidman celou dobu nepřestala mluvit. Seděla, pravá noha přehozená přes levou, zaposlouchaná do melodie vlastního hlasu nevzrušeně mluvila o mé nekompetenci. Střelil jsem ji do hlavy, odhodil Winonu a otočil se k Dwaynovi. Oba jsme teď drželi kalašnikov. Smáli jsme se až řechtali. Skákali jsme po místnosti jako děti po skákacím hradu a stříleli po sobě jako maniaci, dokud mě nevzbudil budík a nemusel jsem vstávat do práce.

Vstávám a oblíkám se. Už teď se nemůžu dočkat další noci.
 


Komentáře

1 padesatka padesatka | E-mail | Web | 19. ledna 2019 v 14:52 | Reagovat

Už to nepij/nehul/nešňupej...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama