Říjen 2019

Kašel

1. října 2019 v 7:40 | Milllhause |  Povídky
Budík zazvonil v šest dvacet. Jako robotická zombie vstanul z postele a šel se do koupelny proměnit v člověka. Jeho dcerka zase kašlala celou noc. Uvěřil babským radám a už po druhé ji na noc nasadil ponožky, ve kterých ji cibulí omotal paty. Na internetu o téhle metodě psaly divy, jenomže to zatím moc nefungovalo a on ztrácet trpělivost.
Paní na hlídání dneska přišla dle domluvy přesně v sedm. Už začal přešlapovat od okna k balkónu, když v 6:59 zkontroloval hodinky. V tu chvíli zazvonil domovní zvonek. "Jdete skoro pozdě," neodpustil si rýpnutí a pustil ji dál.
"Tedy přesně," nenechala si nakálet na hlavu a tiše vešla dál do bytu, aniž by mu věnovala pozornost. On si rovnou nasadil bundu a odešel. Malá ještě spala.

Nejdřív musel zajít do školky zaplatit účet za minulý měsíc. Byla to procházka přesně na opačnou stranu, než na kterou potřeboval jít, ale nedalo se nic dělat; nadechl se a dal se do kroku. Ve školce si vystál frontu a na dřevo vysázel peníze za minulý měsíc. Otočil se na podpatku a vyrazil zpět stejnou cestou, kde mu za dvacet minut jel autobus do práce; ten jezdil jen dvakrát do hodiny.
Na zastávce si vystál další frontu, nyní na lístek. S lístkem v ruce a šesti minutami rezervy si zapálil. První šluk a za ním hned další. V dáli viděl autobus, jak pomalu zatáčí do ulice, kde se nacházela točna. Rychle zase potáhnul. Autobus zastavil na druhé straně podkovy konečné a nechal vystoupit lidi. Většina z nich se vydala k zastávce čekat na další spoj. Autobus hned vyjel, típnul cigaretu, autobus pomalu opisoval půlkruh účka a přibližoval se k zastávce, zkontroloval, jestli má v ruce lístek, všichni začali křičet, a až potom začaly vřískat i brzdy. Tu posloupnost si pamatoval a nikdo mu ji nevymluvil.

Nohy se mu třepaly, jako by se snažil chodit po uvařených špagetách. Nebrečel, ale kdykoli se vzpomněl na roztříštěnou lebku té mladé holky, vše se v něm sevřelo. Pořád v ruce držel ten lístek, teď už s pár kapkami krve zbroceným. Od krve byl i on, ale snad si toho ani nevšimnul. Nezaznamenal ani zvonící telefon; zřejmě od kolegy, kterého měl na bráně vystřídat po noční. To se nestane, věděl a za pár minut, když už to konečně zvednul, to i řekl. "Protože jsem celý od krve," vysvětlil. Autobus, točna, lynč řidiče, lebka. Vše vysvětlil a telefon zase schoval. V kapse narazil na krabičku cigaret. Zapálil si a ještě než došel domů, koupil si novou krabičku.

Stál v pátém patře před vchodovými dveřmi bytu a dýchal. Pěkně zhluboka. Z vnitra bytu slyšel dceřin kašel; najednou za něj byl rád. Rychle vešel do bytu, vyzul se, odhodil bundu a přitulil se k ní. Zrovna otevřela oči. Pro ni se nic nezměnilo; stejný táta večer, když usnula, stejný táta taky ráno, když se probudila. Stejný kašel i denní rutina. Proč je ale táta najednou klidný, věděl jenom on.