Paintball

8. února 2020 v 12:54 | Milllhause |  Povídky
"Tohle bude bolet," zopakoval Roman, jako bych ho prvně neslyšel; dnešní bojovka byla jeho vůbec první. Přitom to byl jeho nápad se přidat; dokonce si v pátek vzal volno, jezdil po Ostravě a sháněl černošedé maskáče a pořádnou bouchačku.
Budíček byl ve čtyři. Kafe jsem do sebe nahrkal v autě ještě předtím, než jsem Romana vyzvednul. Přistavil jsem před jeho barákem a otevřel mu kufr. Roman si věci naházel na zadní sedadlo, třísknul mi s kufrem..
"Co děláš, vole!"
.. a přešel k předním dveřím, které si silným trhnutím otevřel. Nesnažil se ani skrývat, že má nervy jako na drátku.
"Marek čau," pozdravil mě.
"To není traktor, co s tím tak pereš?"
"Sorry jako," a zvednul prázdný kelímek kafe, domnívajíc se, že je pro něj. Ruka mu vyletěla nahoru jako mně, když z ledničky beru krabici s poslední kapkou mlíka uvnitř.
"Tys mi nevzal kafe?"
"Proč bych to dělal? Ani svačinu jsem ti nenamazal," zakroutil jsem hlavou. Roman ze mě ale nespouštěl oči, což jsem vydržel jen chvíli. Udělal jsem zvuk, jako když jeden vypouští duši a zastavil o kilometr dál u pekárny. Roman vyskočil a zase mi třísknul dveřma. Podíval jsem se na zadní sedadlo a zkontroloval jeho výbavu. Maskáče, puška a malá taška z Electroworldu. Zamračil jsem se a šáhnul po ní. Zvednul jsem ji a hned věděl, kde se stala chyba; v tašce byly jen rohlíky.
"Kde máš chrániče?" zeptal jsem se, když se vrátil do auta s kafem a koláčem.
"Co?" Zeptal se, ačkoli mě slyšel; potřeboval jen chvíli na to si uvědomit, že dnes ho nečeká Paintball, ale jen Pain.
"Ty jsi fakt jelito," pochválil jsem ho a rozjel auto.
"Tak to bude bolet," řekl ten den poprvé. Kdyby jen věděl, že zrovna on neucítí nic.

Lída z účtárny, Vašek coby skladník, a Regál - ten se jmenoval René, ale on sám dával přednost přezdívce. Taky pracoval na skladě a to, co mu Vašek přivezl, Regál skladoval. Ve čtyřech jsme se jezdili čas od času postřilet do Hamer.
"To je chůůj," pronesla s klasickým prodlženým ů Lída, jen co zjistila, že Roman nemá čím si chránit ptáka. Ani se nezamýšlela nad tím, kam půjde první rána.
"No co, soucit, soucit," citoval Roman budžese, ale jak jsme se blížili k prvním výstřelům, humor ho opouštěl. Auta jsme zhasli a připravovali se k boji, než se lesy zaplní lidmi. Vašek dopíjel kafe, já dojídal koláč (Roman koupil jeden i pro mně), Lída čůrala a Regál nabíjel pušku.

V černé jizbě na hřebíku
visí puška starodávná
Vodka byla bystré dušky


Všichni jsme se otočili stejným směrem jako sardinky během náletu delfínů. V tu chvíli jsme nevědèli, že jsme v jejich pozici víc, než by se nám chtělo věřit. Lída jako na povel zastavila proud a vstala. V tuhle ranní dobu bylo v lese obvykle hrobové ticho, které rozbíjel jen svist kulek.

A já jsem se rozveselil

Hlas se blížil. Nikdo nemluvil, jen Lída se nadechla k bonmotu ale Vašek ji poklepal na rameno a když se k němu otočila, zmlkla. Vašek, nejstarší z nás, najednou neměl náladu na blbé kecy. Vašek naše paintballové dýchanky bral vůbec vážně, jenomže teď bylo něco cítit ve vzduchu; taky já jsem dal přednost tichu. Slyšeli jsme šum listí a občas prasklou větev.

Rcete, zda z té staré pušky..

"Zavři hubu a vylez!" neudržela se Lída na uzdě. Ticho. Ještě se nerozednilo, ačkoli úplná tma taky nebyla. Hlas byl pokaždé blíž a blíž, ale ačkoli jsme si mohli oči vykroutit, neviděli jsme nic a mohli jsme maximálně tak doufat, že se ten básník prostě před náma objeví.
"Nějaký magor," pronesl Roman, nasadil si bundu a vůbec naposledy mí třísknul dveřma.

Jedenkrát jste po sobě střelil?

Myslím, že jsem ho viděl jako první. Ostatní ještě pořád kroutili hlavou na všechny strany a hledali zdroj, když se zpoza dubu objevil vysoký černovlasý chlap s knírkem, vestou a hlavně puškou, která byla jiná než naše.
I ostatní si ho už všimli a automaticky se postavili jakoby do střehu. Regál stisknul pevněji v rukou svou bolestnou, jak ji říkal.
Básník udělal ještě čtyři kroky směrem k nám a vylezl tak z houští. Stanul před celou výpravou počítaje pět lidí a dvě auta, načež se na nás opravdu mile usmál. Úsměv v té chvíli ukázal svou skutečnou sílu a co všechno zmůže. Stál jsem nejdál, měl Lídu,Vaška i Romana s Regálem v zorném poli a viděl jsem, jak se rázem uklidnili. Pohyb ramenou napověděl, že se necítili v nebezpečí a že nás střílení v temném lese nic nenaučilo; nepřivlastnili jsme si nic z intinktu přežití.

Muži s knírkem úsměv z tváře nezmizel ani když svou pušku namířil a všechny během pár vteřin postřílel. Padali k zemi jako mouchy; stejně bezbranně, stejně tiše. Ani nevím, jak jsem se na zemi ocitl já sám. Najednou jsem ležel v trávě a v hlavě se mi vyrojila tři slova.
Uteč. Schovej se. Braň se. Nebylo těžké rozluštit, že mi zbyla jen ta poslední možnost a že dříve či později budu nucen zaútočit hračkou proti brokovnici. Rozhlídnul jsem se a spatřil Regálovu EMEK MG 100. Ležela ode mě dva metry daleko.

Žas spěl k mozku, či tu byla

Básník pomalu pokračoval v přednesu a přecházel okolo; zřejmě věřil, že dostal i mě. Byl před pravým nárazníkem Vaškova džípu, když se zastavil. Znovu jsem se podíval směrem k Regálovi. Vykašlal jsem se na přemýšlení, nabral dech a po čtyřech jsem se rychle doplazil ke levému nárazníku, kde jsem se přikrčil k pneumatice. Puška teď byla ode mne jen kousek, ale počkal jsem, až se ten básník přesune před auto.

Otázka má tak vše..

Vstal jsem, zamířil a vypálil několik ran. Trefil jsem ho do krku a několikrát do obličeje. Básník zavrávoral. Vyběhl jsem vpřed a udeřil jsem ho rukojetí do čela. Ačkoli se celá scéna odehrála ne více než během minuty, připadalo mi, že se čas nekonečně vleče. Připadal jsem si jako v grotesce, protože nebyl slyšet ani hles. Jen kroky v trávě a rána, když jsem mu přerazil nos. Vše jsem vnímal zcela pragmaticky. Kopnul jsem básníka plnou silou mezi nohy a on vísknul bolestí. Vyrazil jsem mu brokovnici z rukou a odhodil ji do kapradí. Jeho jsem pak uzemnil ránou do brady.

Než dorazila policie, musel jsem probouzejícího se básníka několikrát uspat kopačkou. Až jakmile se ukázala policejní auta, sesypal jsem se. Dneska to nakonec nebolelo nikoho.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama