Toaletní papír

13. března 2020 v 8:34 | Milllhause |  Bulharské dny
Ráno na záchodě jsem zjistil, že jsem právě použil poslední ze zásob toaleťáku. Každá z mých dam ho bude brzy potřebovat, věděl jsem, a tak jsem ještě narychlo skáknul do non stopu, co ho máme přes cestu. Stojí vedle domu, na který někdo amatérským grafitti už před lety napsal Anfield Forever.
Do práce jsem šel dneska na sedm a pokud jsem chtěl najít místo k parkování, musel jsem tam dorazit alespoň deset minut před sedmou. Jinak bych musel auto uklidit na parkoviště nákupního centra, což by mě stálo zbytečných pět leva. Čas byl můj nepřítel. V potaz bylo třeba vzít také fakt, že je pátek a každý rozumně uvažující člověk bude chtít ze Sofie vypadnout ještě než se v pět ucpou všechny východy ze Sofie. Včera se totiž nechalo sedm lidí testovat na Koronu, a od chvíle, kdy v laboratoři zjistili, že jde o pozitivní testy, ani jednoho z těch lidí nikdo nemůže najít; pokud nejsou spolu někde celou dobu zavření, je to problém.
Nicméně, vběhl jsem do krámu a bez rozmýšlení popadnul čtyři role toaletního papíru, který jsem suveréně postavil před chlapíka stojícího za kasou. Ještě než to naťukal jsem před něj položil peníze. Pracuje tam od chvíle, co jsem dorazil do Sofie. Jeho matka tam pracuje taky a začínám mít podezření, že jde o rodinný podnik.
Nechal jsem ho přepočítat mince a vyběhl jsem z obchodu. Možná mě ještě sledoval, jak jsem přeutíkal ulici a vběhl do domu. Možná, že si myslel, že si mi zrovna uvolnil jeden z východů. "Jestli on se neposral."

Každopádně jsou to už čtyři měsíce, co jsem něco napsal. Je dobré vědět, že svět tím netrpí; já ale ano. Kdysi mi řekli, že ten, kdo nepěstuje svůj dar, přijde o něj. Proto jsem minulý týden uzmul dceřin tablet, nabil k němu klávesnici a přidal k bulharštině češtinu. Nic mi nebrání psát o čemkoli. Mohl bych třeba nastínit i námět čtvrtého dílu Návratu do budoucnosti. V něm mohl by jeden Marty vyčítat jinému Martymu, že budoucnost stojí za pendrek jen kvůli tomu, že to ve čtyřiaosmdesátém nenapálil do toho Rolls Royce. Teď tak nemáme lítací auta, ale zato pořád máme právníky a spoustu nových epidemiologických vtipů.
Pokud chci nalézt rytmus, psát musím o čemkoliv.
 


Komentáře

1 necrosis necrosis | E-mail | Web | 13. března 2020 v 18:11 | Reagovat

To, že nikdo neví, kde testovaní jsou, je masakr. Jsme rádi za přístup naší vlády.

2 padesatka padesatka | E-mail | Web | 13. března 2020 v 19:21 | Reagovat

Ano, taky si myslím, že bys měl psát...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama